V očích mi smutek sedí,
vlasy mi obličej zakrývají,
mé oči otupěle hledí
jen občas víčky zamrkají.

Sedím v temném pokoji sama,
na stole už svíčky hasnou,
jen se svýma myšlenkama
a s představou krásnou,

že ležím v hlubokém hrobě
a necítím už vůbec nic
ani tu bolest v sobě
ani ty slzy co mi smáčí líc.

Bolest stále neodezněla
a v této nešťastné době,
kdybych teď náhle zemřela,
plakal by někdo pro mě?