Z jazyka troud a srdce z popela,
ta křehká odvaha ve mně se zlomila.
Nemůžu ti to mít za zlé,
vždyť ty jsi slunce jasné
a já jsem jen pouhý stín,
svého prokletí se nikdy nezbavím.

Miluji, to však nesmím,
(o tvém těle jen tiše sním.)
Vaši lásku rozbít nemohu,
proto si svou vezmu do hrobu,
až kosti promění se v prach
a z tvého srdce vyprchá strach

...budeš konečně volná...

...a já také -

(úryvek z věnované básně)