Zas prázdná peřina,a prázdná postel,
čekám tě lásko,jsi statný posel.
pod deku vnáším svuj horký dech:
hledám si nosem ten hebký mech...

Tu pevnou kůži co do noci vonííí.
ty tmavé dvorce co Šťávu roní,
tam na tu kůži kde srdce tluče,
kde slyším život kde řeku hučet...

pomalu rukou světlo zas zháším,
nad Tvoji kůží se nezně vznáším.
cítím ty dvorce i jejich středy,
je to tak sladké a bojím se něhy.

Bojím se hodně a bát se má hodně,
doteků Tvých co pálí až na dne.
rameno,lopatka a kousek kůže,
to všechno cítit,co cítit se může

nenech mne nad sebou jen těžce dýchat,
přeji si slyšet,jak umíš vzdychat,
přeji si právě a v této chvíli,
jak běžec na trati v poslední míly.

dát těla do rovin,to skvělé lože,
to vše je krásné a to vše se může,
beru Tě za ruku,za silné hýždě,
ten správný oblouk,ta ulita od hlemýždě..

točíš se semnou,jak klubko hadů,
cítím tvou kůži a teplou vnadnou,
svaly se třesou,třesou se chtíčem,
to mi drogou ,to je mi bičem...

krása i chtění než tělo zchladne,
líbej mě všude děvčátko vnadné.
dej mi svuj nektar a taky Šťávu,
držím tě v náručí a pustím až k ránu..