Čtu si občas dokola, námi napsané řádky,
ty, ve kterých byly, občas malé hrátky,
co byly nejen sněným snem v temné noci,
ale co mě nakonec, dostaly do tvé moci...

Tenkrát v noci...

Teď už jen čekám, na pár Tvých písmenek,
co by mi trochu najevo dala,
že to nebylo jen několik znamének,
kterýma jsem si tolik hrála...

Tvůj pohled, co probodl mi srdce,
tím, čemuž se říká Amorův šíp,
dostal se mi do něj tak hluboce,
že už mi nemůže být líp...

Dokud Tě zas neuvidím...

Teď se jdu odebrat do světa snů,
kde je bez Tebe konec špatných dnů,
tam, kde vše upadá v zapomnění,
tam, kde se vše podle mého změní...

Dokud Tě alespoň nepolíbím...