Na hrudi takový až příliš zvláštní tlak,

jako kdyby nemohla se chvíli nedechnout..

Do náručí obejme ji ten vtíravý pocit tak,
že dovolí jí.. jen s těží povzdechnout.

Ten pocit, byl tu vždycky, přemítá..

Nevím, vždyť jsem byla ještě takhle malá,
však všechno navždy uvízlo mi v paměti,
až někdy jak kamna mi hlava horce sálá,
jak horečně snaží se mě rozbolavěti.
I když já nechci…

Teskno po tom všem, co se nikdy nestalo a mělo stát
a po těch lidech, které nikdy jsem nepotkala..

Teskno po momentech, které čas neumí zpátky zavát
a po promarněných chvílích, na něž se jen zpovzdálí dívala.

Teskno po tom objetí, které nikdy nebylo
a po té útěše, kterou znám jen z filmů..

Teskno po ztrátách, kterých stejně zas přibylo
a po těch okamžicích, kdy k někomu nebezpečně přilnu..

Teskno po chvílích, kdy v samotě jste mě nechali
a po krásných časech, které už nikdy nebudou..

Teskno, když smáli jsme se a dělali si naschvály
a po slovech, co tu visí a vždycky budou..

Teskno po těch duších co nikdy neuvidím..

Teskno po tom, co bude, až se zase probudím..