Chytám kapky slz do rukou,
není čeho se chytit..
Nic není mi zárukou,
druhé místo v tomto ohledu
nestačí..
Prosím.. Ať štěstí se konečně uráčí..
Zas jsme se viděli a smáli..
Možná uvnitř brečeli..
Teď pláču i navenek..
Hrudník svírá se,
všechny naděje mizí..
Nekontrolovatelně toužím..
Nechci se zbavit tvé přítomnosti
ať už jenom přátelské..
A i když tam něco málo vždy bude
chci s Tebou trávit chvíle..
Tak prosím..
Ať alespoň tohle zbyde..
Myslíš teď na sebe..
Potřebuješ čas..
A pak udeříš tvrdě?
Do živého zas?
14.02.2012 21:49:39, Věra Veselá
jéé jsem trdlo, kousek od nás žije někdo tak nadaný:-)