16.Srpen 2010

Konečkami prstů vkládám do dlaní, kousky mlhy a rosu ranní.
Bolavé životní kapičky, když osud svázal nám na botách tkaničky..

                                                         Chci krok, chci jít opět dál
                                                  To já řekla: "Věčně Tě budu milovat.."
                                       Bože, tak řekni.. Proč nejde se dostat z toho bláta ven?

Proč slunce pálí?
A déšť nás pokaždé smáčí?

                                        A proč ten, kdo prozradí své sny, zůstane navždy zatracen..

vložil: macicek80 ¤


Komentáře (1):