V srdci

mám závrať a také stín úzkosti,
chvíle, kdy žila jsem, zase už odletí.

... vlastně odletěla ...

Po tváři bloudím zvědavým pohledem.
Chtěla jsem si tě uschovat na věky.. pod víčky.
Měsíc ať stříbří se, či se zlatí den,
v popelu doutnají schované jiskřičky.

Když v horké touze spojil se celý svět,
blýskavá sluníčka pršela do vlasů.
Srdce je plamen, co rozpustí chladný led.
Věřila jsem na lásku - a také na spásu.

Nyní již nevěřím - spása nepřichází.
Je konec víry, doufání v zlepšení.
Jak mi pohlazení, láskyplné objetí schází.
Bohužel, již vím, nic se už nezmění.

... byla víra ...
... nyní již není ...
... odešla síla ...
... všechno

se v popel změní ...