Lidská duše je tajemná jako vodní hladina,
kde na povrhu víra, něžné vlnky čeří.
Nitro je dno, kde usadí se sedlina
a člověk na pokraji zhroucení,
těžko slovům uvěří.
Viděla jsem úzkost,
stála přede mnou nahá
a její oči, široké zorničky měly.
Nechtěná pravda do rozhovorů stále sahá.
Hledala útěchu přede mnou
a ruce se jí chvěly.
Snad paranoia tu ženu trýzní,
zmatená ústa jen těžko hovoří.
Na čele blýská se kapkami orosená kůže,
jak je to kruté, když nemoc hrdost pokoří.
Jsem v duchu s tebou,
co zdá se těžké, zas v dobré se obrátí..
život tak velmi rychle uteče
a víra je vše,
co k životu nám patří..