Z oblohy padá bílý sníh

,
v něm tvoje stopy mizí.
Stojím tu sama, v závějích
a náhle jsme si cizí.

To když se stopy ztrácejí
vedou odnikud nikam.
Vítr odvál i naději,
už nikam nepospíchám.

Tiše se snáší bílý sníh,
vločka za vločkou padá.
Řekni mi,prosím,je to hřích
že tě mám pořád ráda?