Zaostávám za světem
a čas mi rychle běží.
Můj pohled je zaslepen,
v mé hlavě ticho leží.

Po špičkách se plížím zády,
otočím se, už jsem tady.
Tady v tomto zatmění,
těsně stojím vedle ní.
Napjatě pozvedávám líc,
zvednu oči a vidím víc.

V zapomění uvržená celá,
bez mysli a bez toho co kdy chtěla.
Posmutnělá tvář krásy,
obklopena mými vlasy.
Netuší co svět jí chystá,
a přes to není pesimista.

K obrazu té všednosti
já otáčím se stranou.
Všude spousty radosti
však touhy stále vadnou.