Položil jsi ruce na mé,
už nevím, co jsem řekla,
jen jedna osamělá slza
po tváři mi stekla..

Nebyla to slza smutku
ani slza radosti,
byl v ní zpečetěný osud
a také špetka hořkosti..

A já dobře věděla jsem,
že když zrak k tobě zvednu,
štěstí že je na dosah
a zároveň v nedohlednu..

Tak jsem se jen usmála,
svou bolest snažila se skrýt,
krutý osud pošeptal mi,
že nemůžeme spolu být..