Jsem skvrna na slunci, pomalu zvadá,
vše je má vina, vše na mě padá,
smutek nesmím dát znát,
vždy musím být ta akorát.

A slunce

zapadne za mraky,
neudržím se, zapadám taky,
k tmavé obloze jen vzlížím,
když k jinému světu se blížím.

Život pod námi roste i umírá,
mně síly

ten pohled ubírá,
a o to rychleji, když nejsem víc...
...než na slunci skvrna, takže nic.