Znala jsem člověka, co když poznal, že se trápím,

neřekl jen, jako ostatní: "To přejde.."

 Ale snažil se vyrobil z papíru malinkou vlaštovku a opartně říct:

 "Vyhoď ji z okna a s ní odletí i celé tvé trápení.."

 Je to už dávno, ale pořád jako dnes.

 Znala jsem člověka, co když jsem měla špatnou náladu,

vždycky se někde objevil.. jen tak, pro potěšení.

Znala jsem člověka... Ale teď...nevím, kde je.

Na mé volání neslyší, když mávám, tak nevidí.

 Možná jen pomáhá těm, co to potřebují víc než já a zpestřuje jim den.

Možná jen zabloudil a neví kudy ven.

Možná... Snad zase najde cestu zpět a znova se potkáme,

 protože jeho pozdrav mi umí prozářit den...