Byl den, 

téměř stejný jako každý jiný. 

Jen cosi neklidného se v mém srdci chvělo. 

To můj Anděl ťukal na dveře v mé síni: 

„Otevři prosím ! 

Chci dovnitř, 

kde jsi Ty a teplo.“ 

„Neslyšíš ?! 

Mám snad kostelní zvony rozhoupat?!“ 

To abys pochopila, 

že jsem tu pro Tebe 

a že mám Tě rád! 

Jsem víc než Tvůj stín, 

tak dej mi šanci 

a pojď si se mnou povídat. 

Půjdem spolu cestou k Světlu 

a tmy , 

té nebudem se bát. 

Jsem 

anděl Tvůj 

a ťukám na Tvůj chrám. 

Rád bych slyšel od Tebe: 

„Jsi vítán, vejdi dál.“