Lidská duše je tajemná jako vodní hladina,

kde na povrhu víra, něžné vlnky čeří.

Nitro je dno, kde usadí se sedlina

a člověk na pokraji zhroucení,

těžko slovům uvěří.

Viděla jsem úzkost,

stála přede mnou nahá

a její oči, široké zorničky měly.

Nechtěná pravda do rozhovorů stále sahá.

Hledala útěchu přede mnou

a ruce se jí chvěly.

Snad paranoia tu ženu trýzní,

zmatená ústa jen těžko hovoří.

Na čele blýská se kapkami orosená kůže,

jak je to kruté, když nemoc hrdost pokoří.

Jsem v duchu s tebou,

co zdá se těžké, zas v dobré se obrátí..

život tak velmi rychle uteče

a víra je vše,

co k životu nám patří..