Svet se meni, a my s nim.. A nikdo neovlivni svuj zivot, svuj osud, svoji budoucnost a uz vubec ne sam sebe. To co delame, a co chceme, je nic, oproti tomu co muzeme mit.

Je to jako kdyz se citite uplne sami, v sobe mate malinky plaminek tepla, jinak jste uplne chladni, uvnitr nicota a zoufalstvi. Rano se probudim a citim jen to, jak dycham, ale ne to, jak ziju. Pres den bloudim svetem, bez zacatku, bez cile. Vecer jen sedim a premyslim, jak z toho zacarovaneho kruhu ven.

Je to nekonecny pribeh, nekonecne prani, touha zit, smysl zivota.

Srdce mi tluce, ani nevim z jakeho duvodu. Pokousim se pochopit, jak vyhrat tento boj nad sebou samotnou..

Komentáře

« Domů | Přidej komentář