Stála před jeho barákem. Nevěděla jestli je doma. Doufala že je. Najednou se v pokoji rozsvítilo. Šla zazvonit. Z okna vykoukla hlava nějaké dívky, takže Erice došlo že doma je i on. Filip. I tak se jí zeptala jestli je doma. Zavolala ho. Když Filip viděl kdo to je nevěděl co má říct. Cítil že ho něco k ní poutá. Ale on už se nechtěl poutat a tak jí poslal pryč. Nechtěl jí znát. Šla dlouho, nevěděla kam jde, najednou stála před jejich nejoblíbenějším místem. Byl to starý a už dlouho neobydlený barák. Vešla dovnitř. Sedla si na starou a rozvrzanou postel. Tady se poprvé setkaly a tady spolu poprvé...Uvědomila si že bez něj nechce dál žít. Napsala mu dlouhý dopis. Pak si lehla na postel. Čekala. Pak najednou vstala a šla do zahrady. Nespletla se ještě pořád tady rostli černé růže. Jednu si uřízla nožem který tady našla. Pak ho šla očistit od špíny. Když byla zpátky na posteli tak už jen ležela a ležela ještě chvíli čekala jestli náhodou nepřijde. Nepřišel. Rozhodla se. Zabodla si nůž do srdce a zavřela oči. Byla mrtvá. O deset minut déle dorazil Filip. Když dorazil nahoru do pokoje zděsil se. Myslel že přišel v čas. Spletl se. Viděl její ruce podél jejího těla. V jedné ruce nůž a v druhé dopis. Přečetl si ho. Rozbrečel se. Seděl tam dlouho, dlouho, a pak se také rozhodl. Tak u jeho baráku když odešla si uvědomil že jí miluje. Když šel k ní domů a otevřela mu její matka hned věděl kde bude a když mu řekla že se vůbec neukázala doma a že ani nezavolala tak mu bylo jasné co chce udělat. Zná ji. A to až moc dobře. Pomyslel si. Věděl jak to udělat aby byl sní. Vzal jí nůž z ruky. Lehl si vedle ní na postel objal jí a bodl. Přesně do srdce jako ona. Tak tam spolu ležely, jen oni dva, spolu a nikým nerušeni. Navždy spolu.

Komentáře

« Domů | Přidej komentář