Tohle jsem nevymyslela ja..ale neco podobneho se mi stalo!!!!



Můj obličej zdobí nepřítomný úsměv. Ano, jsem opravdu šťastná….opravdu šťastná.

Ten pocit zažil snad každý. V hlavě nemáte žádné starosti, všechno je krásné…Vůbec

netušíte co se může v příští chvíli přihodit…Stačilo by umět jednu věc..věc kterou umí každé malé dítě..každé malé dítě ví, že se má při přechodu silnice nejdřív rozhlédnout.

Můj poslední krok. Slyším brzdy. Najednou mě zalila bolest, ta hrozná bolest, kterou znám jen z příběhů..tedˇ jí cítím, je všude ve mně. Dopadám na studenou zem. Vše slyším z dálky… jako kdybych už nepatřila do tohoto světa…jak to?! Ještě dýchám cítím to…někdo mě bere do náručí. Má příjemný sametový hlas, od někud ho znám. ,, promiň lásko…já tě neviděl..nesmíš mi umřít…miluji tě…zůstaň tu se mnou…" Cítím jak mi na tvář dopadla slza. Seberu poslední síly ,, taky tě milu…" nestačím to doříct. Zima, ta hrozná zima….taky jí cítíte?? Já ano…zaplavuje mě..nemůžu se jí zbavit..kdo mě zachrání??..Nevnímám ….nevnímám jeho polibky….zabil mě…ON….jediný člověk, kterého jsem kdy milovala…

Komentáře

« Domů | Přidej komentář