Slova mi přicházejí na mysl ani nevím jak, jako sametový had se jemně proplétá podmanivá hudba mým podvědomým, otupuje smysly a hladí bolavou duši. Je to jako balzám a nemůže se mu nic vyrovnat. Prázdná mysl a poraněné srdce. Zvláštní, jak málo stačí slov, jediný dopis, jedna tklivá píseň, která vyjadřuje pocity lépe než jakákoliv cizí rada. Ale proč se to muselo stát? Trpím?? Netrpím? Necítím vůbec nic, nic, ani lítost, úlevu, volnost, nic. Pohlcuje mě němá prázdnota a dopadám pomalu ale jistě až na samé dno. Propast smutku a beznaděje je tak hrozivě blízko, že je nemožné uniknout..

Komentáře

« Domů | Přidej komentář