Křesač

05.Březen 2009

Žil, byl jeden brouček, který tuze rád křesal kameny o sebe. Uměl to hodně dlouho a bavilo ho to. Rád každému své umění ukazoval a myslel si, že je to velmi zajímavé. Nikde se svým křesáním netajil. Kdo chtěl jeho křesání vidět, ten jej viděl. Brouček naprosto ochotně vždy předvel něco ze svého umění. Stále se cítil spokojen. Křesal si a křesal a křesal...

Jak si tak křesal, zjistil že pro něj samotného křesání není zajímavé. Že k ničemu nevede. Každý chtěl stále křesajícího broučka vidět, ale brouček se již tuze nerad ukazoval. Čím více byl sám, tím byl asi spokojenější. Pomalu již na křesání zanevřel a vzpomínal na doby, kdy křesal zcela rád a všude kde to bylo možné.

Dnes si křesá jen tak sám pro sebe ale přesto stále není spokojen. Chtěl by někomu své křesání opět ukázat, předvést něco ze svých nových kousků, ale bohužel není komu. Nebo možná je, ale brouček nechce. V hlavě má šílený rozpol. Ukázat, neukázat. Mluvit, nemluvit... Konat, nekonat.....

napsal/a: mouse22 19:05 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář