No. 42

06.Duben 2009

Nastupující jaro. Jakási regenerace přírody. Zároveň každý z nás musí pociťovat i určitou regeneraci mysli. Vše se projasňuje. Už si asi skoro nevybavujeme detaily z krutě zahalené temné zimy. Snažíme se soustředit na nové zážitky a získat co nejvíce poznání. Poznat nové, doposud nepoznané. Co když ale někomu vyhovoval stereotip zimy? Vše schované, bez prostoru pro vlastní seberealizaci. Člověk fungoval na základě předem připraveného harmonogramu. Teď zkouší spoustu nového. Snaží se vymanit z okovů všeho kolem sebe.

Jeden by třeba ani neměnil. Raději by zůstal zapadlým v zahalenosti všedních studených dnů. Dále dělal s nechutí jen to, co musí a nezaobýval se vymýšlením příjemných aktivit. S plnou chutí konal nepříjemnosti a bez chuti konal příjemnosti. Tak to sice asi nebude zcela v pořádku, ale proč ne. Když jeden chce, co by mu bránilo.

Raději se zahrabat.. strčit hlavu pod zem. Stagnovat. Čekat. Však ono se to nějak zase vyvine. Ačkoli si říkám že by nebylo třeba od věci něco málo poodkrýt. Nechat někoho nahlédnout. Kdo ví, jaké by to bylo. Jen maličký kousek ukázat. Když ono je ale vše tak moc složité. Nejhorší je závislost. Pomatenost mysli. To potom jaro neregeneruje ale degeneruje. A to v žádném případě.....

napsal/a: mouse22 19:27 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář

Laffe.e 06.04.2009 20:14:42

aaa...skoro jako dneska ve škole...čekání na jaro =D