No. 44

13.Duben 2009

Otevřen, ale přesto uzavřen. V podstatě odsouzen. Uvalen do žaláře, nevědíc na jak dlouhou dobu. Jak dlouho bude vězněm a otrokem? Ničím pro nikoho. Jeden neví. Jen pouze opět lituje. Neměl to zase dělat. Měl si hledět toho co má a nepouštět se do něčeho nového. Proč se vždycky nechá napálit? To ani jeden neví.. proč je tak hloupý, tak moc hloupý, naivní.. Jeden věděl, ale přesto zariskoval. Bez risku není zisk. Teď bohužel je ziskem nic. Velké, otevřené nic, o kterém neví ani kde končí. Zas pouze nečinně přihlížet a slýchat, jak je vše prima. Už teď se na to jeden hrozně moc těší. Na kamenný obličej, maskujíce smíchem. Letmé úsměvy a povzbudivé řeči. Naprosto neupřímně myšlené. Ale člověk musí slyšet to, co potřebuje. Má být jeden takovým? Má jeden říkat pouze naučené fráze, nebo být zcela upřímným a riskovat tím hrozně moc? I ten poslední kousek co zbývá, ten kousíček naděje. Malý zlomek ničeho. Nebo zlomek nečeho, co nikdy asi ani neexistovalo.

Asi bude lepší, když jeden bude dělat mrtvého brouka... to zase ale asi nevydrží. V tom případě tedy bude muset jednat. Ale nad každým krokem bude velmi váhat. Bude muset být velice rozvážný nad vším, co udělá. Jestli rozvážný nebude, zcvokne se. Stane se z něj naprostý paranoik a chudák. To by bylo pro jednoho opět šíleným utrpením.. a jeden už ví, že tohle opravdu nechce. Jeden zas tak hloupý není, jak by se mohlo zdát.

I když nikdy nevíš.... jeden taky neví.

 

napsal/a: mouse22 13:15 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář