Relativní pomíjivost dojmů, pocitů, smyslů a samotného slova. Slova vyřčeného i napsaného. Vše je tak pomíjivé a nestálé. Nic netrvá věčně. A i kdyby náhodou trvalo tak by to taky asi nebylo ono. Člověk bych se chtěně i nechtěně připravoval o tajemství a překvapení života.

S ničím si nikdy nemůžeme být jisti. Nejde to ani kdybysme chtěli. Je to nemožné.

Nemůžeme se spoléhat na nikoho a a nic. Nejsmutnější na tom je to, že se nemůžeme spoléhat ani sami na sebe. Sami nevíme jak jsme schopni se překvapit. Občas zůstává rozum stát nad naším vlastním chováním, nebo snad ne?

Často jsme sami tak zaskočeni tím co uděláme a nebo řekneme. Někdy toho litujeme, někdy jsme koneckonců rádi že jsme to udělali. Že jsme se zase posunuli někam o kousek dále.

Co si o tom myslíte?

napsal/a: mouse22 21:50 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář

voofy 31.10.2008 01:45:08

Nikdy nelituj toho, co se stalo, ale vzdy se ponauc a najdi v sobe silu obratit neobratne.