Mezi kouřem a posledními plameny se v prachu polní cesty povaluje papírek. Vítr si rytmicky pohrává se všemi - kouřem, plameny i papírkem. Ten kousek bílého není celý, něco chybí - přes polovinu. Jak odpolední vánek zesílí, je vidět, že otáčející se útržek je ve skutečnosti část fotografie. Nebe temně rudé, na ruce padají první kapky rosy, je večer. Čas běží. Tvář na fotografii uběhla již dlouhou cestu, než se zastavila o hnědou vestu ve křoví. Žena, která vzhlížela z obrázku jakoby nevěřila co se kolem ní děje.
Najednou se vynořil ze tmy. Kolem něj se všechno lesklo a najednou znovu tma. Proč ho tak často bere do ruky? A proč má rohy celé zažloutlé? Jeho svět je peněženka a roztřepený okraj, kde byla ona. Když večer dorazí domů, ať už je jakkoliv unavená, vyndavá druhou polovinu fotografie, kterou si rozdelili, kdyz odjizdel. Je to uz skoro rok. Co kdyz to rozhodnuti bylo definitivni? Je to rok a on tu stále není. Nepřestává to bolet!
Rosa se mění v déšť a hvězdy spolu s krůpějejemi studené vody jí na tváři kreslí samotu. Pustina se plní jemnou příchutí noci a vlažného vzduchu. Všichni už dávno spí, jen ona stále hledá. Až se v nepatrném stínu osamnělého stromu objeví. S taškou, baretem... Už nikdy ji nechtěl vidět. Tak moc mu ublížila. Přesto teď, když má jet domů a každá minuta v uniformě se vleče jako dny a týdny, zůstal, aby našel část svého života. Ten ušmudlaný kus něčeho - poslední věc, která pro něj má nějakou hodnotu. Pomalu se shýbá a zvedá ji. Osuší ji jedním hlubokým polibkem. Jak se rty dotknou kapek, cítí, že je tam, kde má být.
Na stůl padá lístek z květiny, kterou má tak ráda. Smete ho ustaranou rukou, položí hlavu do natažených paží, ty zalomí a pláče. Ať to už přestane, až na něj nesmí myslet. Z čaje stoupá mihotající se pára - hladí jí vlasy. Ona se sklání a srká, když zvedá hlavu, oknem k ní proletí paprsky měsíce. Vidí ho také? Myslí na mě?
Až mezi kulkami, v nemocnici a ve výzbroji si uvědomil, kde chce být. Vrací se nocí a už chce být o tisíc kilometrů dál. Domů. Už našel to nejdůležitější.
Láska není zadarmo a musíme jí něco obětovat. Někdy trvá celý život, než přijdeme na to, kde je naše místo. Jindy život položíme, aniž bychom věděli, ke komu patříme. Bojovat ale musíme, láska za to stojí.