Je to tik jako ťak,
a tvůj čas letí zas,
pod nohama půda,
pod střechou půda.
Je to mžik jako cvak,
když se chytí v síti,
v síti oko,
v hlavě oko.
Je to hned, nevíš jak,
není nic, co nemá líc,
jednou jinak,
podruhé jinak.
No a pak jede vlak,
rozmýšlíš a je to blíž,
pak jen spěch,
konec úspěch.
Někdy nemůžete rozhodnout, která možnost je správná. Radí vám intuice. Někdy je nutné rozpoznat dvě téměř stejné věci. A jen když si je zasadíte do kontextu, pochopíte je a dovedete zvolit možnost, která vede k úspěchu. Je potřeba se na věci dívat s nadhledem. Dneska se mi povedla ve škole zkouška a inspirovalo mě to k napsání básničky, kterou vidíte nahoře. Mám rodost, že jí čtete.