12.Březen 2009,19:19
Vysoko nad stromy se směje,
má Tě v hrsti a letí v listí,
dlaň odřenou od naděje,
prsty hebce hladí slastí.
Hluboko v srdci jí máš,
Sama ji znáš jako otčenáš.
Máš chuť ji cítit a znát,
chceš ji dostat i dát.
Mám ji a Tobě dám,
jsme my, ne já sám.
 
vložil: peta_77
Permalink ¤


0 Komentáře: