Vrazil jsem do lehkých citů,
stekl a zůstal.
Nad sebe pozdvihl tisíce štítů,
žal srdce obrůstal.

Přikoval jsem sebe i svůj svět,
abych zůstal svůj.
Chtěl jsem odolat náporu tvých vět,
stůj co stůj.

Samolibost odvála tvou silnou přízeň,
hladověl jsem.
Stále jsem pil a přesto měl jsem žízeň,
vysychala zem.

Nikde ani kapky, už nestékám.
Nezůstávám, nejsem sám.
Štíty padly - a já poznal svobodu.
Byla v chuťi milovat, byť jedinou osobu.

Tvá láska je mojí čirou vodou,
žiju a vidím nebe!
Mé oči do sebe už hledět nebudou,
obdivují tebe.

Něhu, vášeň, důvěru i péči,
přátelství a cit.
Všechno moje byly jenom řeči,
zpátky je vzít!

Štíty padly - a já poznal svobodu.
Byla v chuťi milovat, byť jedinou osobu.
Pravda je o lásce, v rouše Adamově.
Ne však o té slepé - sama k sobě.