Další evropská metropole řeší, zda nová, pro některé drzá, architektura patří do historického centra. Po Praze a diskusích na téma Národní knihovna na Letné, je na řadě metropole francouzská. Českou soutěž vyhrál náš rodák Jan Kaplický (*1937), který roku 1968 zvolil pro sebe jedinou možnou cestu, jak svobodně tvořit. Nyní žije a tvoří v Londýně. V Paříži se v následujících dnech bude o rozruch u dobrého vína starat projekt architekta Philippa Roberta, který od roku 1973 spolupracuje s Bernardem Reichenem (také Francouz). Deník Le Monde dne 9.6.07 uveřejnil článek, v němž se dozvídáme, že již dříve v Berlíně představený projekt tří věží o výšce 60, 80 a 100 metrů nabývá stále jasnějších kontur.
Ve čtvrti Saint-Denis, která má svá dvě hlavní centra, fotbalový stánek Stade de France a baziliku Saint – Denis, je počítáno s výstavbou projektu, který by měl vhodně doplnit charakter panoramatu, které se návštěvníkům francouzského hlavního města otvírá, když shlížejí z vršku Montmartre na dnes již k centru pevně přirostlé předměstí Saint-Denis. Společně s impozantními věžemi má vedle fotbalového stadionu a křižovatky dálnic A1 a A86 vyrůst i tříhvězdičkový hotel o výměře 64 000m2 a 1250 pokojích, který by měl být dle projektu P.Roberta, jež se zabývá revitalizací starých průmyslových objektů, propojen se čtyřmi restauracemi a kongresovým centrem. Návrh kopíruje již zmíněnou maketu z berlínského odhalení.
Jedním z důvodů, proč projekt vzniká je i vizuální propojení dvou známých historických památek. Sacré-Coeur a baziliky Saint-Denis, které jsou od sebe vzdáleny zhruba 5,5 km vzdušnou čarou. Cesta z jednoho místa na druhé s využitím linek pařížského metra trvá ve všední den asi 27 minut, ve svátky a o víkendech se doba, kterou jsou turisté nuceni strávit v nepříliš komfortním prostředí, kde je v létě horko a v zimě zima, ještě prodlužuje. Díky faktu, že jsou od sebe památky vzdáleny doslova, co by kamenem dohodil, rozhodli se pařížští radní jednat a nápad s třemi sestrami slečny, dnes již dámy, d’Eiffel se jim zalíbil. Snad se bude líbit i obyvatelům regionu l’Ile de France, ve kterém Paříž leží. Sami si nejznámější věž (Eiffelovu) oblíbili natolik, že nebyla po světové výstavě rozebrána a familiérně jí přezdívají „dame de fer“ – železná dáma.
Práci by v komplexu budov mělo najít na 700 lidí. Přechozí projekty, které Robert uskutečnil společně s Reichenem jsou velmi úspěšné. Příkladem může být Pavillon d’Arsenal, který slouží jako galerie, multimediální prostor s nespočtem možností uspořádání. I toto dílo na kterém má Pilippe Robert významný podíl nasvědčuje, že jeho tvorba je nová, svěží a prozrazuje architektovo zapálení. Projekt, který Robert tentokrát zpracoval sám, je sympatický a přes řeči škarohlídů, kteří se jistě najdou i v multikulturní Paříži, se snad prosadí a metropole vína, chansonu a šarmu se stane zaslíbenou i pro štíhlé a elegantní stavby.

Zdroje: Le Monde (9.6.2007), internet, google earth, stránky francouzské dopravy, internetová publikace pařížští architekti.