Hraj, hudbo mého život,

jenž lehký zdá se býti.

Však jak světluška se mihotá

a skrývá křehkost žití.

Hraj ty hudbo všemocná,

co sílu mi vždy dáváš.

Někdy skrytou zdáš se být,

pak s životem mi máváš.

Hraj teď a stále dokola,

ať dýchat volně mohu.

Vždy, když život černým jest,

neobracím se k bohu.

Neb mám tebe hudbo má,

jsi láska, vzduch či voda?

Co potřebuji, to mi dáš.

Ty jsi má svoboda.