28.Srpen 2008

Dvě kostky ve dlani,

malé dítě mne.

Vlásky a zoubky,

rostou den ode dne.

Život plyne řekou

jak větvoví.

Kam dopluje?

Kdopak to ví?

Růžička ve váze,

svíčky světlo jemné.

Mladík své dívce

pel z líčka semne.

 

Ten pel jí tam zůstal,

po dotyku květu,

když chlapec k ní vyslovil

první sladkou větu.

Život je váza,

místo vody láska.

Z ní vykvete květ,

jenž duši pak laská.

Dvě houpací křesla

a terasa dřevěná.

Zde muž a žena,

láska v mládí vysněná.

 

Lehký úsměv na tváři,

v duši už jen klid.

Žijí svou láskou,

víc nemusí mít.

Život je čekání.

Kdy láska příjde?

Nevím, však hledám.

A jedou to vyjde.


Kategorie: Vlastní tvorba | vložil: shawnn ¤


Komentáře (2):
  • 28.08.2008 12:24:53, shawnn

    Ta poslední sloka je, řekl bych, momentální zhodnocení mého života.(báseň vznikla před pár měsíci) Přemýšlel jsem jestli ji tam mám dát. Kdo bude chtít si ji odmyslí kdo ne, ten možná časem pochopí proč tam je.

  • 28.08.2008 12:20:17, falinga

    moc krásná báseň... ta poslední sloka mi tam akorát připadá taková navíc... ale přeju, ať to vyjde :-)