Já chtěl bych býti starcem,

jenž zná své místo na světě.

Jenž nechodí už s rancem,

však nosí moudrost ve větě.

Sedával bych v parku,

o hůlku svou opřený.

Měl bych vnučku Klárku,

v tesilu byl bych oděný.

Ve starém domě pavlačovém,

s kočkou, psem a samotou.

V království mém uzavřeném,

žil bych se svou prostotou.