Tři kroky do konce
Dívám se k obzoru,
na slunce rudé.
Cítím zde chlad
a nevím co bude.
Snad, že by naděje
přišla mi na pomoc?
Ne, všude je jen ticho
a v srdci černá noc.
Ticho husté a škrtící, jak z ohně dým.
Nálada smrtící prošla mozkem mým.
Není mi pomoci. Snad konec to jest.
Pryč z mysli planoucí, sevřel jsem pěst.
Tu první krok k okraji skály jsem šel.
V hlavě mi hrají smutné písně, žel.
Druhý krok, blížím se smrti své čím dál víc.
Cítím jak slábnu,jak chladne má bledá líc.
Třetí krok, konec již cesty mé životem.
Chvějí se kolena.Vše náhle je jenom snem.
Padám a cítím, jak smrt už mě čeká.
Tělo mé za chvíli pohltí řeka.
Zemřu, pak nebude více již bolesti.
Snad pak se můj dopis dokáže donésti
….. k té, jenž mi duši z těla ukradla. MH
19.01.2008 20:22:45, Lintu
Krásné...úplně z toho vzařují emoce, které tě určitě přiměly tuhle básničku napsat;)