Ze života

Těžký může život být,

stejně jako krásný.

S časem učíme se žít

a jít si pevně za sny.

I přišla jednou chvíle ta,

kdy musel jsem si vybrat,

kterou cestou půjdu dál,

ať nemusím se sžírat.

Trápit se a bojovat,

se sebou samým nechtěl jsem.

Přestal jsem tak náhle lhát

a přestal jsem být otrokem.

Otrokem své vlastní touhy,

před časem jsem se stal.

Koho mám teď vlastně rád.

Tu požár ve mne vzplál.

Vzplál a spálil krásné city,

které do té doby choval jsem.

Přestal jsem žít jako člověk,

a stal se pouhým šedým psem.

Takovým,co nocí tiše chodí,

hledajíc kde hlavu složit.

Toulá se a smutkem brodí,

chtě při tom štěstí najít.

V té době hodně ztratil jsem,

a přál si začít znovu.

Mít však při tom pevnou mysl,

a srdce jako z kovu.

Mít tak tu moc vrátit čas,

a hodně slov zpět vzít.

Poslouchat svůj vnitřní hlas,

jen krásné věci chtít.

Teď však pouhou troskou jsem,

co své já kdesi v prázdnu hledá.

Sám sebou nechal jsem si vzíti sen

a šanci kterou mi už nikdo nedá. _MH