Tuto příhodu jsem psal někdy na vejšce. Je starší, ale rozhodl jsem sáhnout do archívu a dát jí sem. Teď bych to napsal asi jinak - je z toho cítit ta vejšková pohodka. Takže, pohodlně se usaďte a příjemné počteníčko.
Vyrazili jsme s naší partou na hory. Jelikož jsme poskládaní z různých koutů republiky, cestovali jsme ve skupinkách podle jednotlivých lokalit.
Hvězdné složení naší skupiny mluvilo za vše - Já, ségra, dále již zmiňovaný Stan a Okurka. Jako jediní jsme nejeli autem a to se nám stalo osudným…Vyzbrojeni notnou dávkou alkoholických nápojů a různými pochutinami ze Stanovy farmy jsme nastoupili do vlaku a hledali vhodné kupé. Kupodivu jsme vzbuzovali celkem velkou pozornost u spolucestujících. Já v kovbojském klobouku, Stan v dělnické helmě, ségra v mikulášské čepici…Ale karneval měl teprve začít :o)
Volné místo se nám bohužel nepodařilo najít, a tak jsme vzali za vděk jednomu přetopenému kupé s nemluvnou důchodkyní, která se tvářila na některé naše řeči opravdu kysele. Asi před odjezdem snědla citrón…i s kůrou ! Po chvíli jsme začali chodit se slivovičkou po jednotlivých kupé (pravda, trochu jsme si vybírali) a navazovali jsme kontakty. Okurka byl na začátku nezvykle překvapen a držel se zpátky. Tak trochu zaskočen naší energií prozatím navazoval kontakt pouze s důchodkyní v našem kupé. Nevím, zda ho opravdu zajímalo, co dotyčnou kde pálí a píchá, kde mají levné hovězí zadní, kolik má důchod a jak jde čas…Vlastně Tak jde čas - nebo jak se ten seriál jmenuje…
Cesta ve stylu víno, ženy, zpěv ubíhala rychle a příjemně. Celkem jsme vystřídali čtyři vlaky. V jednom z nich se nám podařilo sehnat prázdné kupé. Stala se tam taková nezvyklá věc…
Se vzrůstající náladou (a hladinou alkoholu) se kupé postupně začalo proměňovatv taneční parket s živou hudbou. O Stanovi je známo, že je velký tanečník, jak se dostane do varu, předvádí kreace přímo nevídané. Stál ve dveřích a s hurónským řevem (jen tak samovolně, jakoby nic, vůbec nezáměrně) zatáhnul za takovou tu červenou rukojeť co bývá nade dveřmi v kupé…
Do té doby jsem měl na takovou situaci jasný názor: „Tohle může udělat fakt jedině nějakej vygumovanej debil !" Později jsem se od něj mírně odklonil...
Vlak zastavil velmi rychle. To jsem netušil - je to fakt účinný ! Chvíli jsme stáli jako zařezaní, potom nastal mírný chaos, začali jsme Stanovi nadávat: „Ty debile, tys zastavil vlak !“ Stan seděl zaraženej na sedačce jak oukropeček a nešlo z něj ani prd. Kdyby ho v tý chvíli požádal někdo o tanec, asi by nešel…
Museli jsme jednat, neměli jsme moc času, průvodčí tu bude každou chvíli, pokuta je vysoká. Ségra zmatkovala a snažila se zahladit stopy. Panáky ležící na stolečku jsem schoval do batohu hned v první chvíli. Zavládl vetší chaos. “Ty debile,tys vyhodil ty panáky z okna ! Víš co dalo práci je ukrást ! Měla jsem tamten skvělej od tequilly, takovej už neseženu !“ obořila se na mě sestra. “Klid, nedramatizuj to“ odvětil jsem a ukázal na batoh. Okurka vyšel statečně na chodbu a dělal jako že se tam prochází už hodně dlouho. Mě v té chvíli nenapadlo nic jiného, než velmi zaujatě pozorovat krajinu z otevřeného okna. Nebylo toho mimochodem moc k vidění - tma jak v pytli a zasněžené pole v noci není opravdu to nejzajímavější. Šlo o to vypadat nenápadně. Ségra si sedla vedle Stana a uklidňovala ho. Stan nevnímal.
Průvodčí dorazil a začal obviňovat dvě dámy ve vedlejším kupé. To jsem nejdřív nechápal - pečeť je přece odtržená a pozná se to ! Ale ony to tam měly odtržený taky.
„To udělal on, chodil tady s flaškama a dělal bordel !“ nadávala starší paní snědé pleti a ukazovala na Okurku. Pavel se do ní pustil: „Paní co to tady vykládáte, já jsem byl celou dobu ve vedlejším kupé támhle s klukama, ti mě to můžou dosvědčit“ To byla pravda, Pavel u toho vůbec nebyl, popíjel s někým o dvě kupé dál.
Na chodbě to začalo vřít, ti dva se do sebe úplně natvrdo pustili. Naštěstí jen slovně, ale i tak to stálo za to. Průvodčí se nestačil divit a po deseti minutách ostré výměny názorů (do které se zapojoval minimálně) rezignoval.
Nikdo (hlavně průvodčí a ty babky) by tenkrát neřekl, že za tím vším stál ten nevinný, slušně vychovaný a hodný hoch z Vesce…:-)

Velmi talentovaného sportovce Jarmila Korbu, který mimochodem dělá trenéra v jednom z největších fitness v Republice (Vesce u Moravských Budějovic), jistě netřeba představovat. Kdo ještě stále tápe, tak jedna malá nápověda - jedná se o vítěze Poušovské Superstar 2004. Kdo stále neví, najde Jarmila v seznamu mých přátel, určitě ve svém profilu má nějakou "namáklou fotku" :-)
Měl jsem možnost si s Jarmilem dvakrát zatrénovat a pokaždé to byl jedinečný zážitek. První trénink se konal v třebíčském fitu, kde Jarmil, oděn do tepláků a přiléhavého trička, budil dost vysokou pozornost místních cvičenců. Jelikož Jarmil neměl svůj tradiční úbor (gumu od tepláků) musel se spolehnout na kamarády - spolucvičence. A tak nafasoval houbařské tepláky (mimochodem od další velké ikony fitnessu - Péti Diboše, nositele titulu Mr. Olympia 1975), které ještě nesly stopy posledního výletu do lesa...Tričko Horácké Slávie, patřící zřejmě devítiletému synkovi kdysi slavného třebíčského hokejisty, bylo Korbovi poněkud těsné. A tak když Jarmil při prvním benči zabral, tričko mu praskalo ve švech, z kapsy se mu sypalo jehličí a já marně hledal temný kout, kde bych se mohl ukrýt...Postupem času už bylo jehličí na polovině všech přístrojů ve fitu a místní si pomalu začali stěžovat obsluze, že je stále někde (nebo někdo?) píchá...Na závěr Jarmil suverénně zaflirtoval s barmankou iontových nápojů a slíbil, že přijde zas. Tak to byla první návštěva…
Druhá návštěva se konala přímo v mecce kulturistiky a líhni talentů, Vyškově. V místním profi fitnessu se Korba familiérně pozdravil s bývalým mistrem Republiky (Nazdar Radku !) a poté už zaměřil svou pozornost na malou místnost, určenou pro kondiční trénink. Většinu času svého tréninku strávil na steperu...Jeho nasazení bylo neskutečné - když jsem ho spatřil, nemohl jsem se ubránit dojmu, že za chvíli vyběhne z místnosti i s tím přístrojem ! Jarmil makal dál, nevšímaje si nevhodných komentářů kamarádů - spolucvičenců, že vypadá jako šukající králík a že teda musí v posteli valit - holky si užijou, atd…
Myslím že by to stačilo - rád jsem se s vámi podělil o pár zážitků s Korbou. Nejvíce to ocení samozřejmě ti, kteří ho znají :-) Nezbývá než zakončit třemi slovy: Je to nezmar.
Už se těším na příští trénink !

Mám rád chilli. No, takových lidí je zřejmě víc. Já jsem ovšem trochu extémnější případ, skoro se obávám, jestli to není nějaká úchylka:-) Má lednice je plná nejrůznějších skleniček a vaniček, ať už s čerstvými nebo nakládanými papričkami. Ve špajzu se to hemží samou ostrou omáčkou a kořením, obyčejnej kečup byste hledali marně. A hned co vykouknete z té špajsky, vybafnou na vás za oknem dvě chilli kytky. Jedna má plody žluté a druhá červené. Kousek opodál se suší několik zelených feferonek a to už se pomalu dostáváme ke stolu, kde sedím zrovna já...
Je brzo ráno, hlava ještě moc nebere. Ukradnu něco kytce, ať se trochu proberu ! Pomalu přežvykuju jeden z plodů,dostávám se do pohody (jsem závislej ?) a přemýšlím, co bych si dal na snídani. Ještě než na to příjdu, vezmu si vzorek od druhé kytky (aby jí to nebylo líto) a zakápnu ho trochou tabasca ze špajzu. Volba nakonec padá na francouzskou bagetu, podélně rozkrojenou a namazanou sýrem. To máme základ a co na to ? Zkusím to posypat nadrobno nakrájenými čerstvými papričkami cayenne - 3 kousky budou stačit. Teď už se cítím opravdu dobře. Před definitivním zabouchnutím dvěří a odchodem do práce ještě pečlivě vybírám do mikroténového sáčku několik čerstvých vzorků pro vlastní potřebu.
Dopoledne práce ubíhá, občas si zakousnu nějakou tu papričku na chuť. Odcházím na oběd do čínské restaurace. Jejich "pikantní pálivá polévka" mě bohužel vůbec nepálí, neboť než jsem tam vlezl, ještě jsem po cestě sejžvejkal půlku habanera, které hraje I.chilli ligu :-) Druhý chod mě uspokojí až ve chvíli, kdy si do něj dám půlku sklínky sambalu (chilli pasta se semínky), který je zde volně k mání.
Odpoledne kupodivu nemám na chilli chuť a večeře probíhá v podobném duchu jako snídaně.
Občas se sám sebe ptám, jestli to nepřeháním a neměl bych s tím přestat. Zkoušel jsem vyhledat i odbornou pomoc, ale řekli mi, že se s takovým případem ještě nesetkali :-)
Přemýšlel jsem, co mě na tom tak bere. Ten úžasnej pocit pálení a postupnýho odeznívání, totálně to vzpruží (něco jako silná káva) a zlepšuje náladu. V neposlední řadě to zvyšuje chuť na sex, ale to já spíš považuju za nežádoucí účinek. Představte si, že někdo má už tak vysoký apetit a najednou se to třeba zdvojnásobí...
Že jste ještě chilli neochutnali ? Zkuste to !
PS: Nebo přijeďte na mou chilli párty, kterou každoročně pořádám :-)