Slunce (for Lukas) 13.Listopad 2008
SLUNCE (for Lukáš)
Když jsem se probudila po té noci, po noci plné mých slz a žalu, oči mé už tě nikdy nechtěly vidět. Přes zavřená víčka však můj zrak reagoval na úzký pramínek něčeho krásného. Byl to tak nádherný pocit tepla, srdečného tepla, jako když matka pocítí poprvé své dítě v náruči, skoro stejný pocit, jako když dostanete ve školce svoji první sedmikrásku z lásky….. Nedalo se nechat oči zavřené, a i přes všechny pokusy těla nezvedat víčka, oči omámené světlem jsem otevřela. Obrovská žhnoucí koule na obloze, nepopsatelná hřejivá síla, mě vylákala až k oknu. Jenom tak to slunce na obloze bylo. Nebránilo se nárazům větru, který přes jeho tvář vrhal listí, ani tlukotu ptačích křídel, které se před jeho zraky vrhaly prudce k zemi a zpět, a sem tam se zdálo, že se dotýkají jeho žhnoucího povrchu. Jen tak si putovalo se svým klidem dál. Na chvilku jsem musela zavřít oči. Skoro oslepující světlo jsem stále viděla i přes zavřená víčka. Tma… Rychle jsem otevřela oči. Slunce bylo obklopeno černou pastí nemilosrdných bouřkových mraků. Paprsky světla stále slábly a slábly. Slunce zhaslo. Vše najednou ztichlo, vítr se ukryl v korunách stromů, ptáci ustrašeně posedali na parapety a všichni, celá příroda, jakoby sledovala oblohu. Peklo na nebi se stále snažilo rozprostřít své černé mraky co nejdál a pohlcovalo každou snahu slunečního paprsku. Zašuměly mohutné koruny stoletých stromů, vítr se změnil v orkán a ptáci začli prudce prolétávat černými závějemi mračen. Příroda začala bojovat sama se sebou …………………
...............v tu chvíli jsem se probudila. Mé srdce hořelo, můj dech byl k nezastavení, a mé tělo bylo znavené jako po boji…..
napsal/a: tm.aa 22:29 | Link
