stále dokola.... 07.Duben 2012
Sedím opuštěná v prostoru a sžírám se sama sebou. Mé oči upřesně sledují jeden bod, který ani není bodem, pouze místem v ničem a myšlenky neustále uhýbají odpovědi, kterou mozek tak viditelně křičí na celé kolo. Jsi v tom kruhu, opět, neřekneš co cítíš, co potřebuješ, co chceš, po čem toužíš, stále se zdráháš a hraješ silnou. Vlezte mi na záda působí ten postoj, ale je to bezmocné volání o pomoc, které ale nemumíš dát najevo.
Snažím se, křičím potichu, pouze pro svého anděla a doufám, že jsi to zrovna ty, co můj křik uslyší. Ty, na kterého vzhlížím a v očích snad i slepý vidí tu něhu, lásku a pokoru, kterou k tobě mám. Do nebe andělům každý večer šeptám své přání, ale asi příliš potichu, nebo až moc nahlas.
Zase se trápím, zase mě to pomalu ničí, zase přestávám věřit......stále dokola....
napsal/a: tm.aa 02:14 | Link
