trava77

Zdar lidi hej je to prostě maras.... občas si svůj život představím jako divadelní hru ale spíš takovou frašku než romanci. Jsem jako Rómeo kterého Jůlie pošle do hajzlu. Příjde mi až směšné jak kolem mě se všechno páruje vztahy láska atd vše kolem mě. Láska mi začíná připomínat totální kurvu ta taky dá všem jen né mě. O oblíbenost nouzi nemám rád bavím lidi rád jsem středem pozornosti a do jisté míry se mi to i daří jenže kámen úrazu je v tom že já si vyberu vždycky buď zadanou, nevěrnou nebo prostě takovou se kterou nám to neklape. Třetí možnost je nejlepší zkusíme to nejde to ok a v dobrém se rozejdem ale to teď řešit nechci. Prostě nechápu čemu sem furt sám jo ok nejsem ten nejkrásnější a nejsvalnatější chlap na světě ale tak zase jsou i horší. Pak má člověk věřit na lásku kurde když se mu obloukem vyhýbá a při tom bych opravdu chtěl nějaký vztah ale né jako nějaké ahoj budem spolu chodit ok super a za čtrnáct dní sorry už miluju jinou. Chci vztah co má smysl vztah který má budoucnost ale hlavně vztah ve kterém se budem oba milovat..... asi hodně naivní sen co?