trava77

Tohle je jedna z mála věcí co jsem kdy napsal s jasným úmyslem a to proto, abych udělal svojí lásce radost a trochu jí zabavil, když leží doma nemocná. 

¨

Ahoj jmenuju se Tomáš a chtěl bych vám popsat trochu štěstí, které mě nedávno potkalo. Byl to klasický pátek a já se domluvil se svým kámošem Ondrou na běžnou páteční pařbu. Jo hned mi oznámil, že jeho holka dnes s námi nejde a tak budeme mít pánskou jízdu, tím se mé nadšení trochu zvedlo, chápejte, nemám nic proti jeho holce je to super kamarádka ale čas od času vyrazit na slapský tah taky není špatné. Jak je to u nás s Ondrou vcelku normální koupili jsme si na kuráž lahev oblíbené vodky. Je to takový náš menší rituál a zdaleka nejde jen o to se rychle opít, a že by nám to šlo, ale jde i o to že se při pití bavíme, smějeme se a ledasco si i vyříkáme, když máme zrovna mezi sebou nějaké problémy. Osobně si myslím, že takové popíjení nás sbližuje ale každopádně abych se vrátil k tématu. Vodku jsme dopili a s lehčím krokem jsme vyrazili do klubu, cesta byla dlouhá, ale díky alkoholu v nás jsme si měli pořád co povídat tak nám to uteklo neuvěřitelně rychle. V klubu jsme si zatančili na naše oblíbené pecky a popíjeli pivo, přece jen celý týden se alkoholu ani nedotknu tak si to v pátek musím vynahradit že. Takhle to ubíhalo minutu po minutě, když v tom se ve dveřích objevila naše kamarádka Lenka s nějakýma dvěma kluky. Jasně že jsme za ní hned šli a přivítali se a hned po seznámení s jejím doprovodem jsme je vyzvali na zápas v stolním fotbálku. Večer začal nabírat na obrátkách alkohol v krvi stoupal a klesal dle libosti, v jednu chvíli jsem myslel, že se na nohou neudržím a hned v zápětí jsem si připadal naprosto střízlivý. Odehráli jsme zápas a šli tančit, s Ondrou jsme známí šprýmaři tak to podle toho i vypadalo ale i když jsem tančil všude možně tak jsem z hlavy ani z očí nemohl dostat Lenku, chvilku jsem nad tím přemýšlel no popravdě spíš sem se přemýšlet snažil. „Co je? Co se děje? Proč na ni myslím? Co je jinak?“ znělo mi pořád v hlavě. Přece jen Lenku už jsem znal dost dlouho a netvrdím, že mi uniklo, že je to hezká holka ale víc jsem to nikdy neřešil prostě byla to hezká kamarádka nic víc, tedy dříve nic ale v ten večer to bylo jiné. Pořád jsem se snažil s ní tančit, ale přitom sem se snažil tvářit jako že o nic nejde že je to normální a snad mi to i vycházelo. Tímhle snažením sem docela vystřízlivěl i když pořád jsem toho měl dost, jenže Ondra neměl nad čím uvažovat a jelikož jsem pořád na něj neměl čas kvůli Lence popíjel u baru s jejím doprovodem a to se mu taky stalo osudným. Netrvalo to moc dlouho a přišel mě požádat, zda bych ho nedopravil domů, jasně byla tam Lenka, ale kamaráda v téhle situaci nemůžu odmítnout, takže i když nerad rozloučil jsem se s Lenkou a Ondru odvezl domů. Zbytek večera sem na ní musel pořád myslet „ale co když ona to opravdu vnímala jen jako kamarádskou zábavu“ znělo mi pořád hlavou a postaralo se o můj smutek. Cítil jsem to, cítil jsem že mě k Lence něco táhne ale copak sem mohl něco říct nebo napsat. Nemohl jsem to dát najevo jednak sem se bál odmítnutí a jednak jsem taky nechtěl o Lenku přijít alespoň jako kamarádku. Byl jsem v nepříjemné situaci a řešení bylo jasné asi jako slunce v noci. Když jsem se v sobotu probudil tak mé první myšlenky byly na Lenku, dobře nebudu lhát první myšlenka byla „ Kolik je zatraceně hodin?“ ale ty další už na Lenku skutečně byly. Vzpomněl jsem si na ten krásný večer na Lenčin úsměv a nádherný pohled, kterým se na mě koukala, ale pak jsem si vzpomněl na to, že jsme v neřešitelné situaci a bylo po náladě. Ale řekl jsem si, že se musím alespoň nějak pokusit Lence naznačit, co jsem minulou noc prožíval. Jenže jsem musel vymyslet něco, co by nebylo hned tak nápadné a proto jsem se rozhodl napsat Lence e-mail ve kterém jsem jí děkoval za hezký večer, že jsem si fajn zatančil, odeslal jsem ho a čekal na odpověď. Nervózně jsem aktualizoval stránku každou minutu, ale odpovědi jsem se nedočkal, pochopitelně to mému smutku moc nepřidalo, ale naštěstí mě kamarádi vytáhli do hospody. Pít se mi po pátku nechtělo tak sem srkal minerálku a povídal si, s kým jen to šlo, ale pořád jsem z hlavy nemohl vyhnat myšlenky na Lenku. Když jsem pak došel domů a zapnul si e-mail s očekávaným výsledkem nulového stavu přijatých e-mailů, ale k mému údivu tam byl jeden přijatý a co víc byl od Lenky. V hlavě sem měl během pár vteřin zmatek „ Otevři ho, třeba taky něco cítila a napsala to“ znělo z jedné strany „ když to otevřeš, budeš zklamaný, sám víš, že to brala jen jako kamarádka“ znělo z té druhé. Ono se to nezná ale ve tři ráno je to na jednoho až moc těžké rozhodování ale po chvilce jsem měl jasno risknout to a mail otevřít. Se zatajeným dechem a srdcem rozbušeným na maximum jsem hltal každou větu každé slovo i písmeno, které jsem četl, a čím víc jsem toho četl tím větší má radost byla. Nedočetl jsem se sice přímo, že by cítila to samé ale ani opak ne a to mi dávalo naději. Napsal jsem jí tedy druhý mail pak třetí a po chvilce mi odepsala ona. Psali jsme si takhle dlouho a nakonec náš rozhovor došel tak daleko, že jsme se sami sobě přiznali že páteční večer měl v sobě kouzlo, které nás táhlo k sobě. Ale brzké ranní hodiny nás už dohnaly k tomu, že jsme se museli rozloučit a jít spát. Spát jak snadné ale zkusili jste to někdy, když máte plnou hlavu jedné osoby, jestli ne tak věřte, že to není tak snadné. Asi po hodině se mi ale podařilo usnout. Po probuzení má ruka směřovala hned k počítači a skoro automaticky jsem kontroloval mail ale bohužel nic, napsal jsem tedy já a šel se nasnídat i když vzhledem k tomu kolik bylo spíš jsem obědval. Když jsem se vrátil a zkontroloval poštu měl jsem tam mail od Lenky psali jsme si chvilku a nakonec se domluvili na později odpoledne, že se sejdeme. Nevěděl jsem co dřív jestli se okoupat nebo vybrat oblečení a pak se okoupat ale těšil jsem se, až jí uvidím. Po dlouhé přípravě jsem vyrazil na domluvené místo. Moc dlouho sem sice čekat nemusel ale má nervozita propukla do neuvěřitelné výše když v tom sem jí uviděl. Byla tak nádherná, když s nádherným úsměvem a pohledem upřeným na mě šla krok za krokem blíž a blíž ke mně. Jen jsme se objali, dali si malou pusu a vydali se na procházku. Pořád jsme si povídali a já cítil jak mé srdce buší víc a víc když jsem u ní, nevím čím to, že až po tak dlouhé době co jsem Lenku znal mě zasáhl onen Amorův šíp, ale na tom mi nezáleželo hlavně, že jsem byl s ní.