trava77

zdarec tak tohle je povídka  kterou jsem dopsal cca před dvaceti minutama je inspirována skutečností ale mnoho toho je upraveno nebo přidáno či ubráno snad se bude líbit díky.

Byl podzim krásný čas, když David šel po náměstí, jen tak se procházel po obchodech a užíval si víkendu. Procházel se hudba mu hrála do uší a obhlížel výlohy obchodů a hledal něco, co by ho zaujalo a v tom si něčeho opravdu všiml, ale nebylo to nic, co by čekal, protože v odraze jedné z výloh uviděl krásnou dívku, jak se baví se svými kamarádkami. Chvilku tam stál a pozoroval jí, než se odhodlal se otočit a podívat se na ní přímo a ne jen odrazem z výlohy. Když se otočil tak z ní nedokázal spustit oči měla v sobě něco, co nedokázal popsat ani sám nevěděl co ho k ní přitahuje ale cítil to. David ale byl z těch kluků, které příroda zrovna odvahou moc neobdařila a tak se nezmohl k ničemu i když mu v hlavě něco říkalo „běž za ní, dej se s ní do řeči, udělej cokoliv jen tu tak blbě nestůj”. V hlavě měl jasno chtěl za ní jít už jen ta její krása ho ohromovala ale zároveň děsila, protože David byl sice docela šikovný kluk vysoký asi 180cm s hnědými vlasy a štíhlou postavou ale ona ta krásná neznáma byla podle něj až moc krásná na to aby se s ním vůbec bavila. David jí pozoroval její krásné vlnité vlasy černé jako peří havranů s nádherným téměř andělským obličejem a podle oka odhadl takových 170 cm prostě přesně to, co se Davidovi líbilo. Ještě chvíli si mohl vychutnávat pro něj tak krásný pohled ale potom k partičce kamarádek dorazila další a všechny se vydali směrem k zastávce MHD. David ještě chvíli pozoroval, jak odchází a čím více se mu vzdalovala tím více ho mozek přemlouval k tomu, aby se za ní ještě rozeběhl, ale bohužel jeho odvaha už to definitivně vzdala a tak se alespoň s lítostí a trochu zlostí sám na sebe dodíval, než odešla za obzor a pokračoval v nákupech, i když na musel stejně pořád myslet na tu krásku. Uběhlo pár dní a David žil dále svým studentským životem, i když čas od času si na krásnou neznámou vzpomněl a vždy se na sebe rozzlobil, že za ní nešel. Když jednou si jel takhle tramvají ze školy zamyšlený nad děním ve třídě když si všiml, že na zastávce stála zase ona, ale nemohl nic děla tramvaj už vyjížděla a kráska stála dál zase mu nezbylo nic jiného než se na ní s úžasem dívat s úžasem nad tím co příroda dokázala vytvořit a celý den na ní musel zase myslet. Už to dospělo tak daleko, že mozek aby dal Davidovi opravdu zabrat tak ne jen že vzpomínku na onu krásku mu předhazoval celé dny ale už i do snů se mu vloudila. Ale byl rád, že alespoň v těch snech vše dobře dopadá a většinou se s kráskou prochází po parku nebo jen tak někde sedí v restauraci a povídají si. Ano ty sny byly krásné ale byla to dvou sečná zbraň noci díky ním byly krásná a David se vždy hnal do postele z nadějí že se mu o ní bude opět zdát ale za to rána byly strašné budil se s vědomím, že to byl zase jen sen a občas se dokonce probudil se slzami v očích, ale, co mohl dělat. První šanci promarnil a při druhé ani nemohl nic dělat. Ale dnešní den měl být jiný ale to David ani netušil když se ráno chystal do školy, protože když dorazil do školy a dal se do řeči s kamarády vstoupila do třídy třídní učitelka s novou žákyní David zabrán do debaty s kamarádem si toho ani nevšiml když v tom učitelka okřikla třídu „Ticho prosím chtěla bych vám představit vaši novou spolužačku která se k nám přestěhovala a tak protože zdárně složila rozdílové zkoušky byla přijata do naší třídy tak vás žádám aby jste případně Martině trochu pomohli než se tu rozkouká” a potom odešla ze třídy a v tu chvíli začalo zvonit na hodinu a teprve teď když se David začal chystat na vyučování všiml si kdo je ta nová žákyně. V tom okamžiku zkameněl protože zjistil že je to ta neznámá kráska na kterou už tak dlouho myslí, srdce se mu rozbušilo tempem plnokrevníka na dostizích a z tohoto transu ho dostal až kamarád se slovy „ Co je vole něco se ti stalo” jen se zmohl na odpověď „ Nic nic jen jsem se zamyslel” a pokračoval v přípravě, ale to už bylo jen tak nějak automaticky protože jeho mozek patřil jen jí jeho vysněné krásce a co víc už to nebyla jen neznámá už to byla spolužačka Martina jak zaslechl když se představovala holkám ze třídy které jí hned začaly zpovídat. Martina ano tak se jmenuje tak se jmenuje ta myšlenka, kterou omýval tolik dní i nocí v hlavě a konečně jí dokázal pojmenovat. Sice už nebyla tak neznámá byla blízko něj ale přesto tak daleko přece jí nemůže jen tak oslovit nemůže za ní jít se slovy „ ahoj já jsem David, jak se máš” to by si rovnou mohl na čelo napsat JSEM TEN NEJMÉNĚ ORIGINÁLNÍ KLUK KTERÉMU SES KDY LÍBILA, a to přece nemohl riskovat nemohl tu šanci takhle pokazit, když na ní tak dlouho čekal. Jenže jak na to jak jí zaujmout to mu dělalo největší vrásky a když tak nad tím přemýšlel zjistil že vyučování skončilo a šlo se domů. David si před školou zapálil cigaretu a při cestě na tramvaj uvažoval, jak by Martinu mohl zítra zaujmout, když v tom uslyšel, jak se ze strany k němu někdo blíží a než se stačil otočit uslyšel „ Ahoj nemáš prosím tě ještě jednu”a když se konečně otočil a zjistil, že to k němu mluví právě Martina málem mu vypadla cigareta z pusy, tak tak se zmohl na odpověď „ eee ehm eee jo jo mam” a pomalu téměř roboticky vytáhl z kapsy krabičku a nabídl Martině, a pokračoval teď už i s Martinou dále na zastávku. Marina se mu začala představovat, že je z nedalekého města a že se museli přestěhovat kvůli otci a podobně, David nadšeně hltal každé její slovo a zároveň se snažil vymyslet něco normálního, co by jí mohl říct on a zároveň se neztrapnil. Nikdy dřív si David nepřál, aby zastávka byla dál než si to přál dnes věděl že pojedou každý jinam a tak si užíval každou vteřinu, kterou s ní strávil, ale bohužel to nemohl trvat věčně a za chvíli dorazili na zastávku a v tom dostal nápad a požádal Martinu, jestli by mu nedala číslo na icq aby mohli debatu dokončit a o co větší měl radost, když Martina souhlasila a napsala mu číslo na papírek, potom se rozloučili a David nastoupil na tramvaj. Celou cestu svíral v ruce papírek s číslem jako by to bylo to nejcennější co kdy měl a nemohl se dočkat, až doma zapne počítač a bude si s Martinou psát. Cesta uběhla pomalu ale konečně byl doma batoh hodil do kouta a hned běžel k počítači a nervózně čekal, až se Martina připojí. Když to trvalo deset minut o pořád nic tak byl David trochu zklamaný ale chvilku na to se opravdu připojila a hned mu napsala, nálada mu hned stoupla a dal se do debatování. Když uběhly asi tři hodiny, co si spolu psali tak pochopil, že ne jen že je tak krásná ale je to i perfektní holka se kterou si dost rozuměl. Večer šel David spát spokojený a už se těšil, až ráno půjde do školy, aby si s Martinou mohl popovídat zase z očí do očí, a skutečně se spolu propovídali celým vyučováním a pak to zase pokračovalo odpoledne na icq. Takhle to šlo den po dni asi týden, když se konečně odhodlal pozvat jí ven na procházku a Martina hned souhlasila. Tak si domluvili čas a místo setkání a vyrazili. Celou cestu byl David nervózní nevěděl co bude říkat přece jen to bylo poprvé, co se měli vidět mimo školu, ale při tom se na to setkání dost těšil. Povídali a procházeli se asi dvě hodiny, vzájemně se poznávali, až se nakonec David rozhodl, že je správný čas o všem Martině říct. V tu chvíli měl knedlík v krku, srdce hřebce se mu také vrátilo a nervozita by se dala krájet, ale byl rozhodnutý. Teď nebo nikdy, řekl si a zastavil Martinu „Musím ti něco říct Marti” a začal jí povídat jak to celé je, jak jí pozoroval ve městě, jak jí uviděl na zastávce prostě všechno. Martina stála a všechno poslouchala ale to co chtěla říct mělo Davidovi zlomit srdce. Když skončil svůj monolog David tak se Martina nadechla a s trochu lítostivým tónem spustila „ Nečekala jsem, že to je takhle , víš jsi moc hodný kluk Davide a je mi líto že ti to musím takhle říct, ale víš já mám kluka. Vím asi jsem ti to měla říct, ale nenapadlo mě, že ty bys mě mohl mít rád, ale já svého kluka opravdu miluju. Promiň, nezlob se na mě, ale asi bude lepší, když už se nebudeme ani mimo školu scházet. Promiň už raději půjdu ahoj”a potom odešla směrem ke svému domu. David stál, jako opařený nebyl schopný slova, jak malý okamžik mohl zmařit jeho naděje, jak málo stačilo aby se mu zhroutilo to co mu poslední dobou dodávalo sílu ale co mohl dělat musel se s tím smířit. Když šel domů měl co dělat aby udržel slzy srdce mu chtělo křičet, ale chtěl se s tím poprat, ale když došel domů už to nevydržel padl do postele a slzy už tekly po jeho tvářích na polštář. Druhý den ve škole vše probíhalo jako by nic ale Davidovi trvalo ještě dlouho, než na Martinu přestal myslet, ale nakonec se podařilo a byli až do konce roku dobří přátelé a i když toho David trochu litoval nikdy svůj vztah neposunuli za hranice přátelství.