Mám ten pocit, že se začínáme ocitat v situaci a době, kdy bude čím dál tím více docházet, tedy u lidí nějakým způsobem myslících, k hodnocení událostí a jejích aktérů z doby druhé poloviny dvacátého století. Za nějakých pět let, a třeba i dříve, dospěje k prvním relevantnějším otázkám a názorům generace, jež za svůj zrod vděčí jednadvacátému století. Budou to lidé nezatížení zmatkem a nijakostí devadesátých let minulého století, tedy lidé, kteří budou kompetentní hodnotit podle faktoru posledního, tedy toho nejdůležitějšího; to znamená dle výsledků, které veškeré dění přineslo.....Jenže to bohužel nestačí...
    Doposud jsme byli svědky hodnocení a názorů na situace a události,  především z doby starší půl století. Jistě, existují pokusy o shrnutí výsledků mladších událostí, ale u těchto povětšinou platí, že v nich byl patrný - v drtivých případech-  silný sklon hodnotit z jistého úhlu pohledu, ale hlavně výčet kusý. Jednoduše chyběl pokus o co největší objektivitu, vícestranný pohled. Je to přirozené...Jak může někdo hodnotit objektivně, když se dané události třeba zúčastnil?...Mám ten dojem, že dokud budou dané události hodnotit pamětníci, bude vždy jejich pohled obsahovat určitý aspekt neobjektivnosti. Jak může hodnotit kupříkladu otec, který v události ztratil syna?....Jednoduše nemůže hodnotit dané situace objektivně, protože chce především znát viníky té které situace, jenž jsou povětšinou pouze články v drtícím soukolí a onen otec se širší souvislosti za tím vším v danou chvíli prostě nedozví. Je mu předhozen viník, většinou "malá ryba" či údajný "společný nepřítel" a prostřednictvím něho jím manipulují...A jemu to stačí, protože chce pomstu hned..........My si ale nemůžeme dovolit vytrhávat věci z kontextu, protože to je profesionální chybou......Bude nás to ale stát velké úsilí,...citové oběti.
   To je právě ten nejpodstatnější fakt... Zdá se, že hodnotit, aby hodnocení mělo určitý cílený dopad, se dá pouze za předpokladu, že člověk bude nezúčastněn posuzovat události dle následků a především výsledků, které daná událost zapříčinila. Ty se však mohou poněkud lišit od prvotních záměrů, které je třeba znát v prvé řadě... Je třeba vědět, proč jsou naše kroky nasměrovány právě oním směrem....Co jimi hybatel sleduje...   
   Vezměme si například nacistické Německo...Jeho hodnocení? Všechno špatně:...holokaust, rasové předsudky, miliony obětí, materiální vyčerpání světa, prohraná válka..... "Ale"... Toto ale je skutečnost, že kdyby válku Německo vyhrálo, hodnocení, i přes všechny negativa uvedená výše, by bylo zřejmě zcela jiné...Navíc,...dnes už nemusí být zcela zřejmý prvotní impuls a spousta důležitých okolností, které se v současnosti někomu prostě třeba nehodí. (Pro příklad nacistického Německa tato nejasnost záměrů neplatí a není mým úmyslem tyto hrůzy relativizovat.)
Obdobný případ by nastal kupříkladu se Stalinovým terorem, kdyby se komunismus v průběhu času sám nevyčerpal a neprokázal tím nemožnost dosažení prvotních idejí. Samozřejmě byl-li vůbec prvotní záměr dosáhnout nějakých idejí.
    Celá pointa tohoto zamyšlení však tkví v mé jistotě, že co nevidět přijde hodnocení poměrně nedávných událostí. Přijde hodnocení kupříkladu válek na Blízkém východě, ve kterých měli nepochybně prsty USA a jisté evropské(á) mocnosti..... Ačkoli celý ten kolotoč ještě neskončil, a zdá se, že hned jen tak neskončí, některé výsledky jsou už známé. Na povrch začínají prosakovat skutečnosti, jež mění pohled na celou věc a vedou kamsi k děsivým počátečním scénářům....Měli bychom se zaměřit na tyto "počáteční scénáře"...Musíme!!!!    Nemůže nás zajímat až výsledek!!! Vždyť ten "příběh" nemusí vůbec skončit dobře!.....Nejhorší na těchto "příbězích" je skutečnost, že v nich nehrajeme hlavní "role"...Jsme pouhý "komparz"........ Komparz, jenž ani nemá tušení, o čem tento "film" je a jak skončí................................Bizarní skutečnost!
Faktem zůstává, že jsou-li určití jedinci něčím viní, je jejich záměrem věc skrývat až do absolutního zapomnění. Dojde-li k prosáknutí něčeho velkého, a to ještě za života pamětníků, nastává pro hybatele pokřivené reality velký problém. Většinou totiž musí přijít nějaká oběť...Avšak prosákne-li věc za nějakých padesát let, nic se už jednoduše neděje......Samozřejmě nejsou-li dotyční malé ryby.....Za tuto dobu totiž už  existují všeobecně známé výsledky..... Dle těch se hodnotí po padesáti letech. Vítěz bere vše a je úplně jedno, je-li sám vrahem či ne...To poražený je vinen....Takhle to zatím funguje, ale bylo nám to pouze vnuceno...Ve skutečnosti je to náš omyl....Omyl bídného "komparzu".... Neexistuje opodstatnění pro teror....Neexistuje!   Zajímalo by mne, kde se vzala ta "UTRŽENÁ" představa nutnosti - v případě nutnosti - volit mezi dvěma zly to menší...    Jistě, volím menší zlo, jenže tím to přece nekončí! Já přece nemohu zapomenout, že zlo je a zůstane jen a pouze zlem, byť bylo v počátku  menším...Existují-li dvě zla, pak ten, jenž neměl jiné volby, se sice dočasně sveze- avšak nešpiní se zlem. Na úplný závěr se směje: to když zavrhuje obojí špatné... "Když dva se perou, třetí se směje"....
   A závěr?.... Filosoficky je zlo jen nedostatkem dobra...Tedy neexistuje. Jenže tento život,...život mnohých,...není filosofií... Začněte se zajímat o dění okolo sebe.....