Pokrok, nezaměstnanost a krize (či recese) jsou v podstatě něčím, jako je stupňování. Je to jako když napíšete - špatný, horší, nejhorší...(je to jenom příklad stupňování). Jsou to tři od sebe neoddělitelné fenomény. Pokrok přináší nové výrobní technologie. Tím odbourává pracovní místa těch, jejichž práci nové technologie budou vykonávat. Budou tu nově ti, kteří technologii obslouží, avšak tito zdaleka nedosáhnou  počtu těch, jež budou vyřazeni z výrobního procesu. To vše dostane společenství za jakousi abstraktní možnost jakéhosi jednoduššího života v čemsi, co nazýváme blahobytem. Jako vždy uslyšíme, jak nové technologie zefektivní výrobu a jak bude více zboží za přijatelnější ceny. Bohužel však kupní síla obyvatelstva nezaměstnaností samozřejmě klesá. A tak se nám zde rýsuje začarovaný kruh, kde je na jedné straně mnoho výrobků na trhu, jež marně hledají kupce -tím jejich cena klesá, a na straně druhé by si je snad jedinci i rádi zakoupili, avšak nemají na to dost prostředků...Je to paradox. Na počátku této recese v tzv. hospodářském cyklu je tedy určitá nadhodnota vyrobeného zboží, jež nemá kupce. Cena zboží tehdy padá až na samé dno - výrobní hodnotu, čímž se samozřejmě vyrábět přestává vyplácet a jak víme, nikdo nevyrábí pro radost ze spotřeby ostatních. Finance podnikatelů, které by snad jindy směřovaly do hospodářství - do rozvoje výroby, na platy zaměstnanců a jiné výdaje, leží na účtech v bankách, neboť se to vyplatí víc, nežli investovat. Vedle toho se samozřejmě náhle zjistí, že výše mezd zaměstnanců je neúnosná. Následuje racionalizace... Ta je v podstatě zeštíhlováním personálu. V abstraktnější rovině pak těm zbylým zaměstnancům do mozků implantuje představu, že by měli být rádi za pakatel, jenž berou, a snášet vše, co chorý mozek generálů vymyslí...Měli by být, jinak řečeno, za stejný plat flexibilnějšími. Za nějaký čas, až se cyklus přehoupne - to už ti slabší konkurenti na trhu budou odrovnáni, neboť se zpravidla na trhu nedokáží udržet - se již začne znova vyplácet spíše investovat do rozvoje podniků, než nechávat finanční prostředky tlít na účtech v bankách. (Že by snad klesly úrokové sazby ze vkladů v bankách či co?) Podnikat se pomalu začne zase vyplácet, protože zaměstnanci slevili ze svých nároků, konkurence je pryč... Je pak také nejvyšší čas v lidech vzbudit zase nějaké nové nesmyslné potřeby. A tak se to má (avšak tak trochu zjednodušeně, neboť v tom má svou úlohu i mnou ve výčtu opominutá centrální banka) s tím naším pokrokem a jeho dalšími stupni...