Padají  hlavy do vratkých košů z proutí.
Kolem jen lůza mrzká, marně skrývá smích.
Bezvládné tělo vládce, na zemi se kroutí.
Budou mít tyrana z řad svých.

Nikdo tu neslzí.
Žádný z těch dole nemá v srdci žal.
Nikoho nemrzí, že z vůle boží bylo dáno
a člověk nemá právo, aby toto bral.

Svoboda nese prapor,
překrásná myšlenka jen naskrz krví rudá.
Koloběh dějin rychle hne se, bída zas kolem je a zvůle,
tu občan občana hned za pár peněz udá.

Než stačíš prožít život svůj,
už máš tu opět cos tu měl.
To zase někteří chtíc vládnou stůj co stůj,
nechají za sebou i hory mrtvých těl.

A je zas lůza tam, kde dříve byla.
V dírách svých špinavých a vládcem jí je hlad.
A ať už občané jsou nebo poddaní,
krev tamtěch "nahoře", je pro ně vždy jen klad.