Byl poslední den měsíce září.Žádný výjimečný den,jen ten  poslední před nástupem do základní vojenské služby.Seděl jsem v obývacím pokoji,vedle v kuchyni smažila máti řízky,nezbytnou to součást inventáře každého odvedence.Poslouchal jsem výklad zkušeného kamaráda,navrátilce z tuhého výcviku parašutistů a nabýval dojmu,že vojenský život není pro mně.Byl jsem relativně klidný.Po pár hodinách jsem vyhodil kamaráda,měl vždy potíže rozpoznat  čas konce návštěvy,o to však menší s mou nezdvořilostí.....Ne,nebylo to nic zvláštního,vyhazoval jsem ho při každé jeho návštěvě a nebyl jsem sám.Jak se říká:"moudrému napověz....."
Po jeho vyprávění mi nedalo moc práce dojít k jedinému možnému projevu vzdoru.Abych řekl pravdu,nikdy jsem nebyl člověk,který by měl potřebu s něčím bojovat,tím spíš když je to zbytečné.Tentokrát však bylo rozhodnuto........Vyholil jsem si na hlavě kohouta,kterého by mi záviděl snad i nejeden člen Exploited.
Maminka plakala,tatínek za hlavu se chytal,leč stalo se a jak známo je,pozdě Bycha honiti.
Sbalil jsem své řízky,pár dalších věcí a časně z rána vyrazil na vlak.Můj zbrusu nový kokrhel měl úspěch.Nebylo existence,jež by se neotočila.Dost možná své udělaly rozervané hadry,neboť by byl nerozum jet na vojnu ve svátečních.Můj účes a potrhané hadry však zapříčinily,že nikdo nestál u vlaku,nemával mi,neutíral si slzy,nedával mi pusu,neboť všichni odmítali mít cokoliv s trhanem.A tak jsem započal onen zbytečný rok v osamocení a v osamocení jsem jej i prožil.
Pět hodin cesty udělá své.Při každé delší přestávce byl ztrestán lahvový ležák a bylo jich nejméně deset.Když jsme pak opouštěli vlak,náš krok byl značně vratký,protože jak je známo,v nouzi poznáš přítele a nuzných nás bylo  mnoho.
Jako exot jsem vešel do kasáren,ale nebyl  jsem sám a za několik hodin  už nebylo ani rozdílů.
Vzpomínám na řadu židliček,za opěrákem občasně chlapík,občasně žena.Někteří si sedali,ženy se jich někdy i ptali, jak to chtějí,ale je třeba říci,že dotyční byli značně umírnění ve stylu účesu.
Mě se nikdo neptal a než bych vydal hlásku,už v prostředku mé hlavy zela lajna a ta tam byl kokrhel.
A tak byl konec mému jednodennímu punkerství.
PUNK´S DEAD