Natažen,s očima upřenýma  na bílý strop a letmým úsměvem na tváři,ležel v lázni.Na druhém břehu stály přesýpací hodiny.Písek pozvolna propadal zdířkou,voda chladla.Myšlenky mu plnily hlavu,ale byly to spíš pocity zadostiučinění.Nad loktem ho škrtil cár látky a jen nepatrně pálilo zápěstí.Je tedy vítězem,......ale v jistém směru i poraženým.To jej však vzhledem k okamžiku netrápilo.Bílý strop jakoby padal na jeho hruď.Ne,neměl strach,snad jen z nedostatečného docenění jeho činů,jenže v tomto případě se o něčem takovém nedalo ani uvažovat.Květy ambry se lehounce pohupovaly po začervenalé hladině,On přivíral oči,jakýkoli nepříjemný pocit byl ta tam a vše kolem šumělo jak bystřina v nerovném korytě.
Ještě než poslední kapky jak mořská purpurová sůl doladily odstín  již vychladlé lázně,uvědomil  si ,že odchází krom něho také  poslední záchvěv elegance.Ano,byl konec......Co dál? Už jen honba za nevkusnou okázalostí a prolévání krve bez špetky zábran.......Vrchní část hodin vydala poslední zrnko písku,v rudé lázni bezvládně leželo pěstěné tělo a vedle v místnosti se skvěla hromada svitků..........