Držíc mě v podpaží,
když mít v rukou loutku chtěla,
krok znejistěl mi.
Měl sucho v hrdle řezavé a bědná byla naše těla,
já prožil to, co skličovalo velmi.

Pak smála hrdlem z kostí se mi,
to abych pohřbil naději.
Však já jsem nechtěl tlíti v zemi
a život ždímal raději.

A jsem tu stále.
Jsem stále tady a Ona vedle sedí.
Pořád je všude kolem, ač Ji nezvu  dále.
Nejspíš jen čeká, letmo na mě (na vás) hledí,
 neb žádný z nás věčně tu nebude, na pozemském bále.

A život, ať už chceš či ne, vstříc Jí spěje.