Položme si otázku, jež by dnes mohla být poměrně aktuální, a to jak nabýt dojmu, že má něco smysl. Hned zkraje je třeba si bez vytáček říci, že to není vůbec jednoduché, protože se jedná především o otázku lidských hodnot a většinu z nich by bylo možné s úspěchem považovat za relativní. Je sice zřejmá analogie mezi těmi úplně nejzákladnějšími lidskými principy žití, které uznávají všechny doposud známé kultury, ale většina námi zastávaných hodnot mnohým kulturám nepřipadá jako relevantní k uznání za nezbytné či vůbec přípustné. Kupříkladu samotný lidský život má v různých kulturách zcela odlišnou hodnotu. V té naší člověk prakticky nedisponuje právem vzít si život, protože samotný lidský život je brán jako ta nejvyšší hodnota, ke které nepřišel vlastním přičiněním, a tedy si jej sám nemůže ani vzít. Evidentně je tato teze vymodelována křesťanstvím, které stojí za drtivou většinou námi zastávaných hodnot. Stačí si pročíst biblické desatero a každému jedinci musí svitnout, odkud že to vítr vane. Bylo by absurdní popírat důležitost přikázání "nezabiješ" nebo "nepokradeš" atd., protože na těchto zákonech stojí společnost. Avšak tato společnost zastává mnoho dalších rádoby hodnot, které lze, jak už bylo řečeno, s úspěchem označit coby relativní.
   Lidský život jako nejvyšší hodnota však také souvisí s pojmem "lidské uvědomění". Právě to, že si je člověk sám sebe schopen uvědomit, je jako jediný známý tvor schopen sám sebe pojmout coby objekt, podnítilo v člověku představu, že je všem živočichům nadřazen, proto vyžaduje jako takový úctu a vlastní cosi, jež nazývá důstojností. Takovýto člověk se cítí být svobodným a v drtivé většině případů vlastní pocit, že sám sebe rozvrhuje. Je evidentní, že tato cesta k lidské sebeúctě vede jinudy než vytyčilo křesťanství. Bohužel je také zdrojem moderního sebestředného smýšlení těch, kteří o té klasicky chápané důstojnosti novodobých myslitelů nemají ani potuchy a tím pádem překrucují základní "hodnoty" tak, jak se jim zrovna hodí.
   V momentě, kdy tato lidská prasata otráví i ten zbytek rozumných, úctyhodných lidí, budeme nuceni si na počáteční otázku odpovědět, že vše je marné, neboť nic už nebude mít smysl a vše propadne zhoubné relativitě. Avšak dokud jsme schopni klást si otázku ohledně smyslu dění, jsme stále ještě hodni úcty...