Pastýřská stěna je dominantou města Děčín a nachází se přímo v centru u řeky Labe. Tato vyhlídka Vám poskytne pohled na město Děčín, údolí řeky Labe a daleké okolí. Můžete sem přijet automobilem či dojít pěšky. Pokud se rozhodnete vyjet autem, musíte se dostat k židovské synagoze a odtud stále do kopce směrem k zoologické zahradě. Od zoologické zahrady dále po asfaltové silnici až k parkovišti u restaurace. Touto cestou můžete jít pěšky, ale jedná se o náročnější výstup. Na vyhlídku lze také dojít od Tyršova mostu po turistické značce, která vede na Děčínský Sněžník. Pastýřská stěna leží v nadmořské výšce 288 m. Věž u restaurace není zpřístupněna, ale stejný pohled do krajiny nabízí vyhlídková plošina. Restaurace na Pastýřské stěně byla otevřena již 1.6.1905 a dříve turisty na toto místo vyvezl výtah (není v provozu), do kterého se nastupovalo z Labského nábřeží. Pastýřská stěna získala svůj název podle pastýře, který se na vrcholu zjevoval a svou holí prý ukazoval na místo, kde je ukrytý poklad. Byl obrovský a lidé se báli jeho zpěvu. Pokud se postavíte na Tyršův most, lze spatřit na skále profil jeho obličeje. Ne tak tajemný je jiný výklad, který přisuzuje název Klementu Schäferovi, který vlastnil tamní pozemky (Schäfer = Pastýř).

Naučná stezka začíná v Priessnitzových lázních, 2 kilometry od města Jeseník. Má devět zastavení, na kterých získáte informace o tom, kdo byl Vincenz Priessnitz, jaké léčebné metody používal, jaké nemoci léčit, informace o samotném městě Jeseník a o rozvoji lázeňství v této oblasti. Stezka je dlouhá 7 kilometrů, ale lze si také vybrat méně nároční okruh a navštívit tak jen část pramenů. Začátek stezky je u autobusové zastávky a po projití celé trasy se vrátíte na stejné místo. Prvním pramenem je Pražský pramen, jehož pomníček je poskládaný z nasucho navrstvených kamenů. Dále můžete navštívit repliku Priessnitzovy sprchy a za hezkého počasí ji i využít. Dalšími prameny jsou Žofiin, Slovanský, dále po stezce můžete ochutnat Bezručův pramen, Rumunský, Jitřní, Smrkový, Mariin, Polský, Drahuščin, Josefův a několik dalších. Také se můžete na chvíli zastavit u Nadlerova a Enhuberova hrobu. Až budete scházet jíž do Lázní Jeseník, opět na začátek trasy, můžete ještě obdivovat kamenné sochy. Lze si také prohlédnou Priessnitzův lázeňský dům a projít se po kolonádě. Pokud Vám po cestě vyhládne, můžete navštívit jednu z místních restaurací a po odpočinku odjet autobusem do města Jeseník. Autobus jezdí dle pravidelného jízdního řádu, který můžete získat v informačním centru.

Naučnou stezku Bílá Opava nalezneme v Hrubém Jeseníku. Začíná v Karlově Studánce (760 m n.m.) a končí u Chaty Barborka (1310 m n.m.), která se nachází pod Pradědem. Délka této trasy je cca 5 kilometrů a pomalou chůzí ji lze projít za hodinu a půl. Naučná stezka se rozkládá na území 280 ha a byla založena v roce 1963. Díky porostu, který je tvořen převážně smrčinami, je tato lokalita zařazena mezi evropsky významné lokality (Natura 200). Přírodní rezervace Bílá Opava je součástí národní přírodní rezervace Praděd. Stezka se prochází po lávkách, mostech a schodištích. Bílá Opava nabízí bezpočet vodopádů, lagun a nádherných míst určených k odpočinku. Obdiv určitě patří Velkému vodopádu, jehož délka je 7,9 m. Pod vodopádem lze nalézt tzv. „obří hrnce“. Jedná se o rulové plotny, které vyhlazuje postupně voda a různě tvrdé částice hornin. V roce 2004 bylo údolí Bílé Opava zasaženo silnou vichřicí, která velice zničila místní smrčiny. Neproběhly žádné vyklízecí práce a stezka se přizpůsobila současnému stavu. Přes padlé stromy byly vystavěny schody a cesta tímto údolím se tím stává atraktivnější. Bílá Opava pramení mezi Petrovy kameny a Pradědem a ve Vrbně pod Pradědem se spojuje se Střední Opavou, dále s Černou Opavou a společně tvoří řeku Opavu. V údolí Bílé Opavy lze nalézt spoustu chráněných rostlin a živočichů. Lze tu objevit blešivce obecného potočního, skorce vodního, oměj šalamounek, violku dvoukvětou, růži alpskou. Místní horské smrčiny jsou tvořeny jesenickým smrkem, který je charakteristický svými větvemi skloněnými směrem dolů. Pokud se rozhodnete toto místo navštívit, z Karlovy Studánky se můžete vydat po žluté turistické značce, která Vás provede údolím Bílé Opavy. Na jednotlivých informačních tabulích můžete získat další informace o této lokalitě.

Muzeum Kampa (Nadace Jana a Medy Mládkových) naleznete v Praze na levém břehu Vltavy. Toto muzeum leží na Malé Straně a jednoduše se sem dostanete například z Karlova mostu.V muzeu si můžete vybrat z několika stálých expozic nebo krátkodobě umístěných. V současné době zde nalezete výstavu Adély Matasové Mluv ke mně (4. – 30. září) a Re-evolution (26. června – 12.října). V muzeu se také nachází Sbírka Jana a Medy Mládkových (obrazy F.Kupky, J.Koláře…), Sbírka Jiřího a Běly Kolářových či Sbírka pro Jindřicha Chaloupeckého. V Muzeu Kampa nalezete díla významných středoevropských umělců z Čech, Polska, Slovenska, Maďarska a bývalé Jugoslávie. Sovovy mlýny, místo, kde je muzeum postaveno, jsou pojmenovány podle Václavy Sovy který tehdejší mlýny vlastnil. Můžete navštívit také Odkolkovskou zahradu, která je v blízkosti muzea a byla v 19. století obývána pekařskou rodinou Odkolků. Ta mlýny později koupila a nechala novogoticky přestavět.

Jezero Laka patří mezí osm ledovcových jezer Šumavy. Má dokonce několik nej. Je nejvýše položeným jezerem mezi ledovcovými jezery Šumavy. Dále je jezerem nejmělčím. Je položeno v nadmořské výšce 1096 metrů a maximální hloubka je 3,9 metru, průměrná 1,4 metru. Plocha je 2,78 ha a jeho objem se odhaduje na 40 000 m3. Také je jezerem nejmenším, obvod je 870 metrů, sběrná oblast vody je ze všech jezer nejrozsáhlejší (1,346 m2). K jezeru Laka se dostanete pouze pěšky či na kole, v zimních měsících pak na běžkách. Na toto místo se dostanete po červené turistické značce z Železné Rudy (9 km), po žluté z Hartmanic (15 km) nebo po modré z Nové Hůrky (4,5 km). Jezero Laka leží pod horou Plesná, je syceno dvěma malými potoky. Voda z jezera odtéká Jezerním potokem, který se vlévá do Křemelné. První zmínka o tomto jezeru je z roku 1831, kdy ještě nemělo jméno a bylo uvedeno na Kreybichově mapě. Název Laka See je z roku 1837. Na hladině jezera můžete vidět ostrůvky organogenního původu, protože dno je rašelinové. Okolní vegetace je tvořena rašeliníkem, suchopýrem, borůvčím a brusinkou. Jezero Laka bylo také uvedeno v románu Skláři od Karla Klostermanna a jeho záběry můžete vidět ve filmu Divá Bára.