"Možná bychom si měli sednout a čekat, co se stane," řekl Leňo. "Dříve nebo později ten Sýr někdo vrátí na místo."

Beňo tomu chtěl věřit. A tak se každý den neochotně vracel s Leňem do Sýrové stanice C. Ale Sýr se už nikdy neobjevil.

Lidičkové byli zesláblí hladem a stresem.Beňa už unavovalo čekat na zlepšení situace. Začal si uvědomovat, že čím déle budou nečinně čekat, tím horší to bude.

Beňo s uvědomoval, že pomalu ztrácejí sílu.

Jednoho dne se začal smát sám sobě. "Beňo, Beňo, podívej se na sebe. Děláš pořád totéž a divíš se, že se nic nezlepší. Kdyby to nebylo tak absurdní, bylo by to docela zábavné."

Beňo nechtěl jít do bludiště, protože věděl, že opět zabloudí, a neměl ani tušení, kde Sýr hledat. Musel se však zasmát své hlouposti, když si uvědomil, jak ho strach paralyzuje.

Zeptal se Leňa: "Kam jsme dali naše tepláky a tenisky?" Trvalo dlouho, než tepláky a tenisky našli, protože je někam uložili, když poprvé našli Sýr ve stanici C a mysleli si, že už nic nebudou potřebovat.

Když Leňo viděl, jak si jeho přítel obouvá tenisky: "Ty chceš jít opravdu znovu do bludiště? Proč tu nepočkáš se mnou, dokud nedají Sýr zpátky?"

"Ty vůbec nic nechápeš," řekl Beňo. "Ani já jsem to nechtěl přiznat, ale konečně jsem pochopil, že nám starý Sýr nikdo nevrátí. Byl to včerejší Sýr. Je nejvyšší čas začít hledat Nový Sýr."

Leňo namítl: "Ale co když tam venku žádný Sýr není. A i kdyby tam byl, co když jej nenajdeme?"

"Na to neznám odpověď," odvětil Beňo. Sám si v poslední době kladl tutéž otázku a při tom se mu znovu vracely pocity strachu.

Pak začal přemýšlet o nalezení Nového Sýra a o všem dobrém, co z toho vyplývá, a sebral všechnu svou odvahu.

"Někdy se všechno změní a už to není stejné," řekl Beňo. "Myslím, že se to právě stalo, Leňo. Takový už je život! Život jde dál. A totéž bychom měli udělat my."

Beňo se díval na svého utrápeného přítele a snažil se ho přesvědčit, ale Leňův strach se proměnil ve zlobu a nechtěl nic slyšet.

Beňo nechtěl být k příteli hrubý, ale musel se zasmát tomu, jak směšně oba vypadají.

Začal se připravovat na cestu a hned se cítil lépe. Uvědomil si, že je schopen smát se sám sobě, uvolnit se a začít něco dělat.

"Je čas vyrazit do bludiště!"

Leňo mlčel.

Beňo zvedl malý, ostrý kámen a napsal na zeď vážnou myšlenku, aby měl Leňo o čem přemýšlet.Jako obvykle udělal kolem nápisu obrázek Sýra a doufal, že to Leňa rozesměje a povzbudí k hledání Nového Sýra. Ale Leňo to nechtěl vidět.

Na zdi bylo napsáno:JESTLI SE NEZMĚNÍTE, MŮŽETE ZAHYNOUT.

Posléze Beňo vykročil a rozhlédl se nervózně po bludišti. Přemýšlel o tom, jak se dostal do této nepříjemné situace.

Chvíli si myslel, že v bludišti nemusí být žádný Sýr nebo že jej nemusí najít. Tyto úzkostné myšlenky ho ochromovaly.

Beňo se usmál. Vzpomněl si na Leňa, jak stále přemýšlí o tom, kam se poděl Sýr. Pak si řekl: "Proč jsem se nezvedl dřív a nešel hledat Nový Sýr?"

Beňo vykročil do bludiště, ohlédl se uvědomil si, že opouští své pohodlí a jistotu. Cítil, jak je přitahován zpátky do známého teritoria - přestože tam už dlouho nenašel žádný Sýr.

Začal pochybovat, zda chce skutečně jít do bludiště. Na zeď před sebou napsal tento nápis a pak se na něj chvíli díval:CO BYSTE DĚLALY, KDYBSTE SE NEBÁLI?

Přemýšlel o tom.

Věděl, že někdy trocha strachu může být užitečná. Máte-li strach, že se situace zhorší, když nic neuděláte, může vás to povzbudit k činnosti. Strach však není dobrý, když se bojíte natolik , že vám to brání v jakékoli činnosti.

Beňo se podíval vpravo, do části bludiště, kde nikdy předtím nebyl, a pocítil strach.

Pak se zhluboka nadechl, obrátil se vpravo o pomalu vyrazil do neznáma.

Když začal hledat cestu, napadlo ho, že v Sýrové stanici C čekal možná moc dlouho. Už dlouho neměl žádný Sýr a byl velmi zesláblý. Cesta bludištěm mu trvala mnohem déle než obvykle a byla mnohem víc bolestná. Řekl si, že jestliže někdy ještě dostane šanci, přizpůsobí se změně rychleji. Všechno pak bude snazší.

Pak se usmál pomylsil si: "Lepší pozdě než nikdy."

Během následujících několika dní našel Beňo na různých místech tu a tam kousky Sýra, ale ty mu nevydržely dlouho. Doufal, že najde dost Sýra, aby mohl přinést trochu Leňovi a povzbudit ho,aby vyrazil na cestu do bludiště.

Beňo ještě neměl v sobě dostatek důvěry. Musel si přiznat, že se v bludišti necítí dobře. Měl dojem, že se všechno změnilo od té doby, co byl v bludišti naposledy.

Když už myslel, že jde správnou cestou, zabloudil v dlouhých, nepřehledných chodbách. Zdálo se mu, že dělá dva kroky vpřed a jeden zpátky. Bylo to obtížné, ale přesto si musel přiznat, že návrat do bludiště není tak hrozný, jak se obával.

Po nějaké době se začal ptát sám sebe, zda je reálné očekávat, že najde Nový Sýr. Napadlo ho, že si ukousl příliš velké sousto. Pak se tomu zasmál, neboť si uvědomil, že žádné sousto nemá.

Kdykoli začal pochybovat o svém jednání, připomněl si, že hledat Sýr v bludišti je lepší než sedět v prázdné Sýrové stanici. Přestal čekat, co se stana, a začal jednat.

Pak si řekl, že když se Čmuchalka a Cupitalka mohly rozhoupat, může to udělat i on!

Když o tom později přemýšlel, uvědomil si, že jejich Sýr nezmizel přes noc, jak se původně domníval. Sýr pomalu ubýval a to co zbývalo byl starý Sýr. Už nechutnal tak dobře.

Možná že starý Sýr dokonce začal plesnivět, ačkoliv si toho nevšiml. Musel však přiznat, že kdyby byl všímavější, mohl by předvídat, co se stane. Ničemu však nevěnoval pozornost.

Beňo si uvědomil, že by ho úbytek Sýra nepřekvapil, kdyby byl sledoval, co se děje, a kdyby byl předvídal, co se stane. Čmuchalka a Cupitalka to možná tušili.

Na chvíli se zastavil, aby si odpočinul, a na zeď před sebou napsal tato slova: ČICHEJTE K SÝRU ČASTO, ABYSTE POZNALI, KDY ZAČÍNÁ PLESNIVĚT.

Po dlouhé době neúspěšného hledání došel Beňo k velké Sýrové stanici, která vypadala slibně. Když vstoupil dovnitř, byl strašně zklamán, neboť stanice byla prázdná.

"Tento pocit zklamání jsem měl už mnohokrát," pomyslel si a měl chuť vrátit se.

Docházela mu síla. Věděl, že zabloudil, a bál se, že nepřežije. Napadlo ho,že se vrátí do Sýrové stanice C. Kdyby se vrátil, našel by tam Leňa a nebyl by sám. Pak se opět zeptal sám sebe: "Co bych udělal kdybych se nebál?"

Bál se častěji, než byl ochoten přiznat dokonce sám sobě. Ne vždy si uvědomoval, čeho se bojí, ale teď věděl, že má strach pokračovat sám. Aniž si toho byl vědom, jeho strach ho zpomaloval.

Beňo začal přemýšlet o tom, zda Leňo vyšel do bludiště, nebo zda je stále ochromen strachem. Pak si uvědomil, že on sám se cítí nejlíp, když jde vpřed.

Aby si to připomněl a aby povzbudil Leňa, napsal na zeď tuto větu:CESTA NOVÝM SMĚREM, VÁS DOVEDE K NOVÉMU SÝRU.

Beňo se podíval do dlouhé temné chodby a uvědomil si svoje obavy. Co tam bude? Je ta chodba prázdná? Číhá tam nějaké nebezpečí? Začal si představovat všelijaké strašné věci, které by se mu mohli stát. Byl k smrti vyděšený.

Pak se zasmál sám sobě. Uvědomil si, že jeho strach všechno jen zhoršuje. A tak se rozhodl udělat to, co by udělal, kdyby se nebál. Vykročil novým směrem.

Vyrazil do temné chodby a začal se usmívat. Aniž si to uvědomil, objevil něco, co posilovalo jeho duši. Uvolnil se a důvěřoval tomu, co ho očekávalo, přestože přesně nevěděl, co to je.

K svému překvapení zjistil,že se cítí stále lépe. "Proč se cítím tak dobře?" ptal se sám sebe. "Vždyť nemám žádný Sýr a nevím, kam vůbec dojdu."

Po chvíli pochopil, proč se cítí dobře.

Zastavil se a napsal na zeď:KDYŽ PŘEKONÁTE STRACH, OSVOBODÍTE SE.

Beňo si uvědomil, že byl už dlouho obětí svého strachu. To, že se vydal novým směrem, jej osvobodilo.

Ucítil závan čerstvého vzduchu, který proudil touto částí bludiště. Bylo to osvěžující. Zhluboka se nadechl a to ho posílilo. Jakmile překonal svůj strach, cesta mu připadala příjemnější než očekával.

Tak dobře se necítil už dlouhou dobu. Skoro zapomněl, jak je to bezvadné mít radost.

Aby se cítil ještě lépe, začal si živě představovat, že sedí uprostřed hromady Sýrů, které měl nejraději. Představoval si, jak si na nich pochutnává.

Čím jasněji viděl obraz Nového Sýra, tím víc věřil, že Sýr najde.

Zastavil se a napsal na zeď:PŘEDSTAVA RADOSTI Z NALEZENÍ NOVÉHO SÝRA, JETĚ NEŽ HO NAJDU, MĚ K NĚMU DOVEDE.

"Proč jsem si to neuvědomil už dřív?" řekl si Beňo.

Pak se rozběhl bludištěm s větším elánem. Po chvíli došel k neznámé Sýrové stanici. Zaradoval se, když u vchodu uviděl kousky Nového Sýra.

Byl to druh Sýra jaký ještě nikdy neviděl, ale vypadal nádherně. Ochutnal jeden kousek a zjistil, že je lahodný. Snědl většinu Sýra. Několik kousků si vzal do kapsy, aby přinesl Leňovi.Začala se mu vracet síla.

S velkým vzrušením vstoupil do Sýrové stanice. Ke svému zklamání zjistil, že stanice je prázdná. Někdo tam byl už před ním a nechal tam jen několik kousků Sýra.

Beňo si uvědomil, že kdyby se rozhoupal dřív, našel by pravděpodobně velké množství Nového Sýra.

Rozhodl se, že se vrátí do Sýrové stanice C, aby zjistil, zda je Leňo ochoten jít s ním.

Když se vracel, zastavil se a napsal na zeď: ČÍM DŘÍV SE VZDÁTE STARÉHO SÝRA, TÍM DŘÍV NAJDETE NOVÝ SÝR.

Po chvíli Beňo došel do Sýrové stanice C a našel tam Leňa. Nabídl mu kousek Nového Sýra, ale Leňo ho odmítl.

Leňo ocenil Beňovo přátelské gesto, ale řekl mu: "Myslím, že mi nový Sýr nebude chutnat. Nejsem na něj zvyklý. Chci zpět svůj starý Sýr a nezměním se, dokud nedostanu, co chci."

Beňo nechápavě zakroutil hlavou a zklamaně odešel znovu za svým cílem. Když sevrátil do nejvzdálenějšího místa bludiště, kam se předtím dostal, začalo se mu stýskat po příteli, ale nelíbilo se mu, co si začal uvědomovat. Ještě než najde velikou zásobu Nového Sýra, o čemž byl pevně přesvědčen, uvědomil si, že pouhé vlastnictví Nového Sýra není to, co jej dělá šťastným.

Byl totiž šťastný proto, že ho neovládá strach. Líbilo se mu jeho nové chování.

Už se necítil tak slabý jako v prázdné Sýrové stanici C. Jeho odhodlání vydat se novým směrem mu dodávalo sílu.

Věřil, že je jen otázkou času, než najde, co potřebuje. Ve skutečnosti měl pocit, že už našel, co hledá.

Usmál se, když si uvědomil: JÍT DO NEZNÁMA JE LEPŠÍ, NEŽ ZŮSTAT TAM KDE NIC NENÍ.