...Na prvním stupni to bylo ještě fajn...byla jsem tu za premiantku třídy, tím a možná i mým handicapem trochu oblíbenější než jiní...Mamka, které samozřejmě zůstal strach, se dala zaměstnat tady ve škole, aby mohla být se mnou...Hlídalo se u mě všechno, vzpomínám, že mi tady i vařili zvlášť obědy, pokud třeba bylo něco sladkého...jooo, kde jsou ty časy...malá škola, rodiná pohoda !!!
...Druhý stupen už byl o něčem jiném...Větší seskupení lidí vedlo k tomu, že jsem byla často nemocná....A jak je obecně známo, takoví moc oblíbení nebývají...ale hlava mi ještě docela sloužila :-), problémy se mnou nijaké velké nebyly...tak se zvládnout dalo i to !!!
...Je ale pravda, že obzvlášť ten druhý stupeň, k tomu hodně cizích dětí a vyjukaných učitelů...dalo dohromady to, že jsem se tam ne vždycky cítila dobře...a samozřejmě se tam projevovalo stále více to,že jsem v něčem jiná !!! Když mě museli pouštět pravidelně na obědy,  já musela předbíhat nasupené děti, který prostě netušily, že se musím vracet na hodinu...naštvaní učitelé, kteří nadávali, že se vracím pozdě a že to dělám schválně !!! A já do toho dítě, které se nezmohlo na slovo, jen to tiše vstřebávalo !!!
...Jistě...na něco jsem byla, na něco ne...Měla jem bratra, který byl génius na matiku , zato já pomalu neuměla ani násobiku :-), samozřejmě nadneseně...Zato jsem si libovala v češtině, občance, dostávala jedničky ze slohů...jedno se vykompenzovalo s druhým a nakonec to dalo i hezký vysvědčení :-).
...Když se rozhodovalo, co bych tak mohla dělat...vyplnila se přihláška a já se měla po čtyřech letech stát rostlinolékařkou !!! Byla jsem nadšená jak z oboru, tak z toho , že budu velká holka a půjdu na intr...ale jak se ukázalo, obojí mi bylo leda tak vstupenkou do hrobu !!! Nejen nepravidelná strava,ale i nevyspání, jiný režim, změna prostředí a stres,ale i praxe, která nějak předčila moje očekávání  a byla nad moje síly....zapříčinilo to, že jsem musela po několika měsících školu opustit !!!A s tím, že jsem přerušila studium ze zdravotních důvodů, jsme zůstala doma !!!
...Nebudu tu popisovat dění doma, kdy jsem byla jednomu členu rodiny doslova trnem v patě a neschvaloval moje přerušení...se svou povahou jsem prožívala muka...ale odtud pryč !!!
...Shodou okolností toho roku otvírali jedno gymnázium ve Skutči, kam jsem nadšeně nastoupila...moje nadšení však brzy vystřídalo zklamání...časté nemoci a od toho nepříliš veliká obliba učitelů...všechno ve mne vzbuzovalo velikou nechut, nevůli a zmatek !!! Mohla bych říci,že ty roky tam pro mne byla noční můra...Taková jaká jsem byla předtím, to už se nikdy nevrátilo...Na gympl jsem vešla jako mladá, veselá a celkem pozitivně naladěná...slečna...však ze všeho toho mi při výstupu zůstala jenom ta slečna !!! Zbytek se úplně změnil, od základu !!! Zbyla uzavřená a depresivní, melancholická duše...I tohle zvládne udělat s člověkem jedna škola, pár učitelů...a podlomený zdraví !!!